ST 53 vypořádání PN MPO (6/9)

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Sekce průmyslu a ochrany spotřebitele

Odbor živností a spotřebitelské legislativy V Praze dne 11. května 2026

Způsob vypořádání s pozměňovacími návrhy

k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (ke sněmovnímu tisku 53)

HOSPODÁŘSKÝ VÝBOR

Zpracoval: Ing. Mgr. Jan Strakoš, LL.M., Odbor živností a spotřebitelské legislativy

Schválil: Ing. Eduard Muřický, vrchní ředitel sekce průmyslu a ochrany spotřebitele

Poř. č.

Pozměňovací a jiné návrhy

uplatněné k sněmovnímu tisku č. 53

Stanovisko MPO

1. Pozměňovací návrh poslankyně Bereniky Peštové

V části první se za článek I vkládá článek II, který včetně nadpisu zní:

„Čl. II

Přechodné ustanovení

Na výrobky, které byly do dne 27. září 2026 vyrobeny nebo uvedeny na trh podle právních předpisů ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se z hlediska environmentálních tvrzení a označení udržitelnosti do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona pohlíží tak, jako by byly v souladu s tímto zákonem ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Dosavadní články II až IV se označují jako články III až V.

Odůvodnění

Ustanovení transponované směrnice ECGT dopadá na celou řadu výrobků jak potravinářských, tak i nepotravinářských. Odhaduje se, že ještě v září 2026 v době nabytí účinnosti ustanovení směrnice budou na trhu ČR výrobky v hodnotě miliard korun, pro které je nezbytné přijmout přechodné období na jejich doprodej. Skutečnost, že směrnice neobsahuje standardní klauzuli o možnosti doprodeje výrobků vyrobených nebo uvedených na trh před nabytím účinnosti daného ustanovení, je zásadním opomenutím evropských normotvůrců, které by poškodilo evropské společnosti. S ohledem na to, že směrnice není přímo účinná, ale k jejímu provedení je nezbytné transponovat jí do právního řádu členských zemí, považuji za vhodné nastavit přechodné ustanovení v rámci transpozičního předpisu ČR, konkrétně do novely zákona na ochranu spotřebitele.

Dalším významným důvodem pro zavedení přechodného období je skutečnost, že se v průběhu roku 2025 předpokládalo vydání upřesňujících vodítek Evropské komise k výkladu a aplikaci pravidel pro environmentální tvrzení podle evropské legislativy, včetně navazujících aktů a metodických dokumentů. K tomuto vyjasnění však v očekávaném rozsahu nedošlo, přičemž řada základních otázek týkajících se definice toho, co je a co není environmentální tvrzení, zůstala otevřená a předmětem rozdílných právních výkladů. Z tohoto důvodu nebylo možné zahájit komplexní a definitivní úpravy obalových designů a produktové komunikace dříve. Systematická příprava změn tak byla reálně zahájena až ve druhé polovině roku 2025, a to zejména u dlouhodobě zavedených obchodních značek, kde jsou změny designu, schvalovacích procesů a výrobních nastavení časově i ekonomicky velmi náročné. Přechodné období je proto nezbytné k zajištění právní jistoty, předvídatelnosti a přiměřeného času pro plnou implementaci nové právní úpravy. Představa Evropské komise o tom, že se na miliony výrobků ve skladech nebo na pultech obchodů zvlášť nalepí nálepka, kterou se přelepí environmentální tvrzení, je naprosto nereálná, nákladově nesmírně náročná a nepraktická. V řadě případů by produkty musely být zlikvidovány jako odpad, což by vedlo k negativním environmentálním dopadům.

Nesouhlas

Návrh je neslučitelný se směrnicí (EU) 2024/825, která žádné přechodné ustanovení neobsahuje. Tato směrnice aktualizuje stávající směrnici 2005/29 o nekalých obchodních praktikách, na základě které již dnes jsou veškeré klamavé praktiky zakázané, tedy včetně klamání spotřebitelů o dopadech výrobků či činnosti podnikatele na životní prostředí. Přijetí navrhovaného znění přechodného ustanovení není přechodným ustanovením jako takovým, ale právní domněnkou, že výrobky uvedené po stanovené období, nehledě na stávající legislativu, jsou souladné. Takový bezprecedentní krok je nejenom v rozporu s právem EU, ale vede k významnému snížení ochrany českých spotřebitelů oproti jiným spotřebitelům v zemích, kde taková domněnka souladu uplatňovaná není.