ST 83 GV vypořádání PN MPO (11/12)

Stanovisko Ministerstva dopravy

k pozměňovacím návrhům uplatněným

k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

(sněmovní tisk č. 83)

pro projednání na 13. schůzi hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Pozměňovací návrhy poslanců uplatněné k sněmovnímu tisku č. 83

Stanovisko Ministerstva dopravy

Pozměňovací návrhy přednesené ve druhém čtení dne 24. června 2026

A.

Pozměňovací návrhy poslance Lukáše Vlčka

A.1

SD 1167

„X1. V § 43a se na začátek odstavce 6 vkládá věta „Hodnota hmotností jízdních souprav včetně nákladu, jejichž překročení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, činí 40 tun.“.

X2. V § 43a odst. 6 větě druhé se slovo „Hodnoty“ nahrazuje slovy „Dílčí hodnoty“.

Nesouhlas

Pozměňovací návrh stanoví nejvyšší hmotnost jízdní soupravy ve výši 40 tun přímo v zákoně o silničním provozu.

Všechny limity hmotností vozidel a jízdních souprav, a to včetně rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, poměrů hmotností vozidel v jízdní soupravě, a limity rozměrů vozidel a jízdních souprav, jsou přitom upraveny ve vyhlášce č. 209/2018 Sb. vydané Ministerstvem dopravy.

Právní úprava na úrovni prováděcího právního předpisu je zcela dostačující. Nejsou-li ve vyhlášce stanovené limity hmotností a rozměrů vozidel dodrženy, jsou v návaznosti na výsledky kontrolního vážení řidiči a provozovatelé vozidel potrestáni za přestupek. Není proto vhodné ani potřebné, aby byl jeden z těchto limitů stanoven na úrovni zákona. Naopak by to bylo nekoncepční.

Souhlasit nelze ani se snížením nejvyšší hmotnosti jízdní soupravy. Celková hmotnost jízdní soupravy sama o sobě totiž není klíčovým faktorem při přetěžování pozemních komunikací. Tím je zejména hmotnost vozidel na nápravu, kde se česká právní úprava nijak nevymyká pravidlům nastaveným v zahraničí.

Snížení limitu celkové hmotnosti jízdní soupravy by zároveň bylo v rozporu s cíli směřujícími k debyrokratizaci, neboť v důsledku snížení tohoto limitu by došlo k výraznému nárůstu počtu žádostí o vydání povolení zvláštního užívání pozemních komunikací pro nadměrnou přepravu.

Snížení limitu celkové hmotnosti jízdní soupravy by mělo rovněž negativní dopady na životní prostředí i plynulost silničního provozu, neboť čím nižší limit bude, tím více vozidel bude v provozu. V důsledku zvýšení počtu vozidel by zákonitě došlo ke zvýšení emisí i kongescí.

Hlavním cílem Ministerstva dopravy není snižování limitů hmotností vozidel, ale vynucování dodržování stávajících limitů. K tomu přispívá i v loňském roce zřízená Inspekce silniční dopravy, která provádí i kontrolní vážení.

Lze předpokládat, že se problematikou hmotností a rozměrů vozidel bude Ministerstvo dopravy v dohledné době komplexně zabývat, včetně změny právní úpravy na úrovni zákona i prováděcího právního předpisu, a to v návaznosti na přijetí návrhu novely směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz. Návrh novely této unijní směrnice je aktuálně projednáván institucemi Evropské unie.

A.2

SD 1169

1. V části páté čl. V se za dosavadní bod 1 vkládá nový bod, který zní:

„2. V § 30 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:

„V § 30 odst. 5 se za slova „pásmem dálnice“ vkládají slova „ , silnice I. třídy, místní komunikace I. třídy a dále ostatních silnic a místní komunikace II. třídy o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy“ a slova „pásu dálnice“ se nahrazují slovy „pásu této pozemní komunikace“.

Ostatní novelizační body se přečíslují.

Nesouhlas

Pozměňovací návrh zavádí pro účely zřizování a provozování reklamních zařízení ochranné pásmo v zastavěném území i v podél jiných pozemních komunikací než dálnic.

Návrh představuje excesivní a nepřiměřený zásah do řešené problematiky. Podle platné právní úpravy bude s účinností od 1. 7. 2026 zavedeno ochranné pásmo dálnic pro účely zřizování a povolování reklamních zařízení i v zastavěném území. Tato úprava reaguje na změnu vymezení ochranného pásma, které nově již nebude vázáno na specifickou definici zastavěného území obsaženou nyní v zákoně o pozemních komunikací, ale bude vázáno na zastavěné území podle stavebního zákona, tj. dle územních plánů.

V případě dálnic, tj. dopravně nejvýznamnějších pozemních komunikací s nejvyššími rychlostními limity, je nezbytné, aby provoz nebyl rušen žádnými nepříznivými vlivy. U průjezdních úseků silnic či u místních komunikací, kde je obecnou úpravou povolena rychlost nejvýše 50 km/h (příp. 80 km/h u silnic pro motorová vozidla) není tento aspekt relevantní. V případě těchto pozemních komunikací není nezbytné zřizování a provozování reklamních zařízení regulovat pomocí institutu ochranného pásma pozemní komunikace, neboť jejich regulace by měla podléhat primárně jiným než dopravně bezpečnostním hlediskům.

Navržená právní úpravy by vyvolala nepřiměřenou administrativní zátěž pro úředníky příslušných silničních správních úřadů, neboť množství reklamních zařízení v zastavěných územích obcí (dosud zákonem o pozemních komunikacích neregulovaných) je enormní.

Zároveň by navržená právní úprava vzhledem k absenci jakýchkoli přechodných ustanovení přinesla zásadní a okamžitý negativní dopad na provozovatele těchto již existujících reklamních zařízení. Takový dopad by byl nepřiměřený, neboť by muselo dojít k odstranění těchto reklamních zařízení či bezodkladnému vyřízení povolení jejich provozování (které by však bylo možné jen v případě splnění zákonných podmínek). Přijetí pozměňovacího návrhu bez odpovídajících přechodných ustanovení by tak znamenalo významný zásah do právní jistoty a legitimních očekávání provozovatelů stávajících reklamních zařízení.

Nevhodné a v praxi obtížně realizovatelné je rovněž vymezení okruhu vybraných pozemních komunikací, kterých se má předmětná úprava týkat, pomocí počtu jízdních pruhů vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy. Jedná se o údaj, který není standardně veden v informačních systémech a zakotvení takové podmínky je v rozporu s cílem digitalizace (kvůli němuž se provádí změna účinná od 1. 7. 2026).

B.

Pozměňovací návrh poslance Samuela Volpeho

SD 1437

V Čl. II vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se za dosavadní bod 3 vkládají nové body, které znějí takto:

„X. V § 21b se doplňují odstavce 3 až 7, které znějí:

„(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit řidiči taxislužby jako podmínku pro zahájení, nabízení nebo poskytnutí přepravy s místem nástupu na území obce povinnost prokázat zvláštní odbornou způsobilost zkouškou.

(4) Povinnost podle odstavce 3 se vztahuje na taxislužbu bez ohledu na způsob sjednání nebo zprostředkování přepravy. Vztahuje se zejména na přepravu

a) zahajovanou nebo nabízenou na stanovišti vozidel taxislužby zřízeném nebo určeném obcí,

b) zahajovanou nebo nabízenou přímým oslovením cestujícího nebo přijetím cestujícího bez předchozí objednávky,

c) poskytnutou na základě objednávky provedené elektronickými prostředky jinou než hlasovou službou podle § 21 odst. 6, nebo

d) zprostředkovanou zprostředkovatelem taxislužby podle § 21e.

(5) Povinnost podle odstavce 3 se nepoužije na řidiče taxislužby, který cestujícího na území obce pouze přepravuje v rámci jízdy zahájené mimo území této obce, pokud na území této obce nedojde k přijetí další objednávky, nabídnutí přepravy nebo nástupu dalšího cestujícího.

(6) Zkouška podle odstavce 3 může ověřovat pouze

a) základní znalost právních předpisů přímo souvisejících s právy a povinnostmi řidiče taxislužby, ochranou spotřebitele, tvorbou nebo sdělováním ceny, přepravou osob se zvláštními potřebami a kontrolou taxislužby,

b) praktickou schopnost komunikace v českém nebo anglickém jazyce v rozsahu nezbytném pro poskytnutí přepravy, sdělení ceny a trasy, řešení běžné stížnosti, komunikaci s kontrolním orgánem a řešení mimořádné situace při přepravě,

c) základní orientaci v území obce v rozsahu nezbytném pro bezpečné a řádné poskytování taxislužby, zejména orientaci k významným dopravním, zdravotnickým, správním a turisticky významným místům, nebo

d) schopnost užít při přepravě běžně dostupné navigační, platební nebo komunikační prostředky, jsou-li tyto dovednosti nezbytné s ohledem na způsob poskytování taxislužby na území obce.

Zkouška nesmí ověřovat znalosti, které zjevně nesouvisejí s výkonem práce řidiče taxislužby, zejména podrobné historické, kulturní nebo encyklopedické znalosti o obci.

(7) Obecně závazná vyhláška podle odstavce 3 musí stanovit

a) rozsah zkoušených okruhů v mezích odstavce 6,

b) způsob přihlašování ke zkoušce, termíny zkoušek a opravného opakování zkoušky,

c) pravidla hodnocení zkoušky,

d) dobu platnosti osvědčení o složení zkoušky, která nesmí být kratší než 5 let,

e) podmínky uznání rovnocenného prokázání znalostí nebo dovedností.“.

X. V § 34b odst. 6 se na konci písm. c) slovo „a“ nahrazuje čárkou.

X. V § 34b se na konci odst. 6 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno e), které zní:

„e) údaje o složení zkoušky podle § 21b odst. 3.“.

X. V § 34d odst. 7 se na konci písmene b) slovo „a“ zrušuje.

X. V § 34d se na konci odstavce 7 tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno d), které zní:

„d) zápis údajů podle § 34b odst. 6 písm. e), které mu poskytla obec v jeho správním obvodu, u níž řidič zkoušku složil nebo u níž bylo splnění podmínky uznáno.“.“.

Dosavadní body se přečíslují.

Nesouhlas

Pozměňovací návrh zakotvuje zmocnění obcí k prověřování určitých znalostí a schopností řidičů taxislužby zkouškou.

Ministerstvo dopravy upřednostňuje pozměňovací návrh poslance Králíčka (D.), který řeší stejnou problematiku, ale vhodnějším způsobem.

Výhrady Ministerstva dopravy k tomuto pozměňovacímu návrhu spočívají zejména v tom, že rozsah ověřovaných schopností je excesivní (např. ověřování schopnosti užít navigační, platební nebo komunikační prostředky, neboť je v zájmu dopravce, aby ověřil, že řidič tyto prostředky umí používat, přičemž i nezbytnost jejich použití je spíše na posouzení dopravce než obce), rozsah zmocnění pro úpravu obecně závaznou vyhláškou je nedostatečný (např. neumožňuje zkoušku či její opakování zpoplatnit) či v tom, že zmocnění obce sice počítá s vydáním osvědčení, nicméně tento doklad není v navržené právní úpravě nijak navázán na absolvování zkoušky.

Řada ustanovení v pozměňovacím návrhu je svým obsahem duplicitní nebo zcela nadbytečná (například vyjádření povinnosti absolvovat zkoušku „bez ohledu na způsob sjednání nebo zprostředkování přepravy“, demonstrativní výčet různých typů přeprav taxislužbou, nebo negativní vymezení toho, co obec zkoušet nesmí) a nedostatkem pozměňovacího návrhu je i skutečnost, že používá nepřesnou, hovorovou či nejasnou terminologii a terminologii nepropojenou se zákonem o silniční dopravě (například pokud jde o spojení „dopravní, zdravotnické, správní místo“, „encyklopedické znalosti“ nebo „rozsah zkoušených okruhů“), což by mohlo způsobit problémy v aplikační praxi.

C.

Pozměňovací návrh poslankyně Zuzany Ožanové

SD 1010

Čl. VII zní:

„Čl. VII

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 2026, s výjimkou ustanovení čl. II bodu 3, čl. III bodu 3, čl. IV bodů 3 a 6 a čl. VI bodu 3, která nabývají účinnosti dnem 31. prosince 2028.“.

Souhlas

Navrhuje se posunutí termínu základní účinnosti zákona.

D.

Pozměňovací návrh poslance Roberta Králíčka

SD 1436

V čl. II se za bod 3 vkládají nové body 4 až 7, které znějí:

„4. V § 21b se doplňují odstavce 3 až 5, které znějí:

„(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit řidičům taxislužby jako podmínku pro nabízení nebo poskytování přepravy s místem zahájení přepravy na území této obce prokázání znalostí

a) práv a povinností souvisejících s výkonem práce řidiče taxislužby,

b) českého jazyka v rozsahu potřebném pro výkon práce řidiče taxislužby a

c) míst v obci významných z hlediska provozování taxislužby.

(4) Znalosti podle odstavce 3 se prokazují zkouškou, o jejímž složení vydá obec osobě, která ji složila, osvědčení.

(5) Obec stanoví obecně závaznou vyhláškou podle odstavce 3 rovněž

a) podrobnosti o rozsahu znalostí prokazovaných zkouškou a případné výjimky z jejich prokazování a

b) způsob organizace, provádění a hodnocení zkoušky, včetně jejího případného zpoplatnění.“.

5. V § 34b odst. 6 se na konci písmene c) slovo „a“ nahrazuje čárkou.

6. V § 34b se na konci odstavce 6 tečka nahrazuje slovem „, a“ a doplňuje se písmeno e), které zní:

„e) údaje o složení zkoušky podle § 21b odst. 3.“.

7. V § 34d odst. 7 se na konci písmene a) doplňují slova „nebo o údaje podle § 34b odst. 6 písm. e), které mu poskytla obec v jeho správním obvodu, u níž byla zkouška složena,“.“.

Následující body se přečíslují.

Souhlas

Navrhuje se umožnit obcím stanovit obecně závaznou vyhláškou požadavek na prokazování určitých znalostí řidičů taxislužby zkouškou.