Výbory · Výbor pro životní prostředí
ST58 PN01 Fialová upravené finálně (10/13)
6. schůze · 2. 9. 2026 · text vytažený z DOCX · originál „ST58_PN01_Fialová_upravené finálně“ na psp.cz ↗
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2026
10. volební období
Pozměňovací návrh poslankyně Evy Fialové
k vládnímu návrhu novely zákona o výrobcích s ukončenou životností
(sněmovní tisk 58)
UPRAVENÉ ZNĚNÍ
Návrh novely zákona se mění takto (odůvodnění na konci):
V čl. I se za dosavadní bod 11 vkládá nový bod X12, který zní:
„X12. V § 3 odst. 1 písm. m) se doplňuje bod 5, který zní:
„5. podnikatel, který provozuje elektronické tržiště, jehož prostřednictvím je uváděno do oběhu elektrozařízení vyrobené jinými dodavateli přímo konečným uživatelům do České republiky,“.“.
V čl. I se za dosavadní bod 14 vkládá nový bod X15, který zní:
„X15. V § 3 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena z) a za), která znějí:
„z) odpadovým podnikatelem právnická osoba nebo fyzická podnikající osoba, jejímž předmětem podnikání je nakládání s odpady, zejména s odpady z vybraných výrobků, a která nakládá s těmito odpady na území České republiky, anebo právnická osoba nebo fyzická podnikající osoba, jejíž činnost přímo souvisí s nakládáním s odpady z vybraných výrobků nebo s obchodováním s druhotnou surovinou z odpadů z vybraných výrobků, a takovou činnost vykonává na území České republiky,
za) vertikálně integrovanou skupinou skupina dvou či více majetkově propojených právnických osob, které může tatáž osoba ovlivňovat, nebo tytéž osoby společně mohou, a to přímo nebo nepřímo, uplatňovat vliv, jestliže tato skupina zahrnuje také odpadového podnikatele, anebo jestliže člen této skupiny nebo členové této skupiny společně mohou ovlivňovat odpadového podnikatele, anebo jestliže odpadový podnikatel může uplatňovat vliv na tyto propojené právnické osoby; má se za to, že schopnost ovlivňovat odpadového podnikatele má ten, kdo ovládá odpadového podnikatele nebo kdo v odpadovém podnikateli, který je právnickou osobou, a samostatně nebo s osobami jednajícími ve shodě drží podíl na hlasovacích právech nebo základním kapitálu převyšující 10 %, nebo ten, kdo může jmenovat člena statutárního orgánu, člena dozorčí rady nebo vedoucího zaměstnance odpadového podnikatele nebo osoba jednající s takovou osobou ve shodě, neprokáže-li opak.“.“.
V čl. I se za dosavadní bod 42 vkládají nové body X43 a X44, které znějí:
„X43. V § 41 se doplňují odstavce 9 až 12, které včetně poznámky pod čarou č. x znějí:
„(9) Provozovatel kolektivního systému nesmí být součástí koncernux).
(10) Vedoucí zaměstnanec provozovatele kolektivního systému nesmí být v pracovním nebo obdobném poměru vůči odpadovému podnikateli, nebo osobě či společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny. Vedoucí zaměstnanec provozovatele kolektivního systému nesmí být členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady odpadového podnikatele, nebo osoby či společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny.
(11) Provozovatel kolektivního systému musí být z hlediska právní formy, organizace, vlastnické struktury a rozhodování nezávislý na odpadových podnikatelích. Provozovatel kolektivního systému nesmí být držitelem oprávnění k nakládání s odpady a nesmí přímo ani nepřímo uplatňovat vliv na odpadového podnikatele.
(12) K zajištění nezávislosti provozovatele kolektivního systému podle odstavce 11 se uplatní tato minimální kritéria:
a) osoby odpovědné za řízení provozovatele kolektivního systému, zejména členové statutárních orgánů, členové dozorčí rady nebo vedoucí zaměstnanci, se nesmí přímo ani nepřímo podílet na organizačních strukturách odpadového podnikatele nebo společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny,
b) členem statutárního orgánu, členem dozorčí rady nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele kolektivního systému nesmí být fyzická nebo právnická osoba, která je členem statutárního orgánu, členem dozorčí rady nebo vedoucím zaměstnancem odpadového podnikatele nebo osoby či společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny a nesmí být vůči takovým osobám ani v pracovním nebo jiném obdobném poměru,
c) členem statutárního orgánu, členem dozorčí rady nebo vedoucím zaměstnancem provozovatele kolektivního systému nesmí být osoba, jejíž osoba blízká je členem statutárního orgánu, členem dozorčí rady nebo vedoucím zaměstnancem odpadového podnikatele nebo osoby nebo společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny.
_____________
x) § 79 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.“.
X44. V § 42 se doplňují odstavce 3 až 6, které znějí:
„(3) Společník provozovatele kolektivního systému ani osoby se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému nebo ke společníkovi provozovatele kolektivního systému nesmí vlastnit přímý ani nepřímý majetkový podíl v odpadovém podnikateli ani ve společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny.
(4) V případě nedodržení podmínek uvedených v odstavci 3 může ministerstvo rozhodnout o pozastavení hlasovacího práva či práva požádat o svolání valné hromady daného společníka.
(5) Společník provozovatele kolektivního systému ani osoby se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému nebo ke společníkovi provozovatele kolektivního systému nesmí jednat v zájmu odpadového podnikatele nebo společnosti, která je členem vertikálně integrované skupiny.
(6) Pro účely ustanovení tohoto zákona upravujících nezávislost provozovatele kolektivního systému na odpadových podnikatelích a střet zájmů mezi provozovatelem kolektivního systému, osobami se zvláštním vztahem k němu nebo jeho společníky a odpadovými podnikateli se přihlíží pouze k činnosti odpadového podnikatele vztahující se k témuž druhu vybraných výrobků, pro který provozovatel kolektivního systému zajišťuje kolektivní plnění povinností výrobců. Pro účely tohoto odstavce se jednotlivými druhy vybraných výrobků rozumí elektrozařízení, baterie nebo akumulátory, pneumatiky a vozidla.“.“.
V čl. I dosavadním bodě 51 v § 47 odst. 2 se slova „příspěvek uhrazen“ nahrazují slovy „výrobek uveden na trh“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Nárok vzniká pouze v případě uhrazení příspěvku výrobcem provozovateli kolektivního systému.“.
V čl. I dosavadní bod 52 zní:
„52. § 48 včetně nadpisu zní:
㤠48
Rezerva
(1) Provozovatel kolektivního systému je povinen vytvořit rezervu určenou na krytí budoucích nákladů na kolektivní plnění povinností výrobců, zohledňující finanční rizika s tím spojená, jejímž cílem je zajistit kontinuitu a dostupnost poskytování služeb ze strany provozovatele kolektivního systému (dále jen „rezerva“).
(2) Provozovatel kolektivního systému vytváří rezervu ukládáním peněžních prostředků na zvláštní účet vedený v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie. Úroky z peněžních prostředků rezervy jsou její součástí, maximálně však do výše podle odstavce 3. Provozovatel kolektivního systému je oprávněn dočasně investovat peněžní prostředky získané z příspěvků podle odstavce 1 výhradně do investičních nástrojů stanovených prováděcím právním předpisem. Peněžní prostředky uložené na zvláštním účtu podle odstavce 2 mohou být před jejich použitím v souladu s odstavcem 5 dočasně investovány.
(3) Provozovatel kolektivního systému rezervu vytváří a v případě jejího čerpání doplňuje tak, aby po uplynutí 5 let od udělení oprávnění k provozování kolektivního systému dosahovala její výše k poslednímu dni každého účetního období nejméně
25 % celkových nákladů provozovatele kolektivního systému podle schválené účetní závěrky za předcházející účetní období, jedná-li se o vybrané výrobky jiné než elektrozařízení,
50 % celkových nákladů provozovatele kolektivního systému podle schválené účetní závěrky za předcházející účetní období, jedná-li se o elektrozařízení.
Po vytvoření rezervy podle písmen a) a b) provozovatel kolektivního systému zajistí, že její výše bude po celé účetní období dosahovat nejméně minimální výše stanovené podle písmene a) nebo b). Do nákladů provozovatele kolektivního systému se pro účely tohoto ustanovení nezapočítávají zaplacená daň z příjmů a náklady na tvorbu rezervy.
(4) Nedosažení minimální výše rezervy stanovené v odstavci 3 je přípustné za podmínky, že
v předcházejícím účetním období byla minimální výše rezervy dosažena a
provozovatel kolektivního systému zajistí dosažení minimální výše rezervy v následujícím účetním období.
(5) Peněžní prostředky, které tvoří rezervu, mohou být použity pouze za účelem zajištění kolektivního plnění povinností výrobců, s nimiž provozovatel kolektivního systému uzavřel smlouvu o kolektivním plnění, včetně úhrady nákladů na splnění povinnosti zpětného převzetí odpadu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího přepravu odpadů29) a nahrazení plnění výstavci finanční záruky poskytnuté k zajištění této povinnosti. Peněžní prostředky rezervy nejsou součástí majetkové podstaty provozovatele kolektivního systému podle zákona upravujícího úpadek a způsoby jeho řešení a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí ani exekucí.
(6) Údaje o stavu a čerpání peněžních prostředků rezervy uvádí provozovatel kolektivního systému v roční zprávě o výrobcích s ukončenou životností.
(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou výčet investičních nástrojů, do kterých lze dočasně investovat peněžní prostředky uložené na zvláštním účtu podle odstavce 2 a výnosy z nich.“.“.
V čl. I se dosavadní body 53 až 55 zrušují.
V čl. I se za dosavadní bod 52 vkládají nové body X53 až X55, které znějí:
„X53. Za § 48 se vkládá nový § 48a, který včetně nadpisu zní:
„§ 48a Povinnost společníků doplnit rezervu
(1) Pokud provozovatel kolektivního systému nezajistí nebo není schopen zajistit vytvoření, udržování nebo doplnění rezervy v minimální výši stanovené podle tohoto zákona, jsou společníci provozovatele kolektivního systému povinni doplnit rezervu tak, aby neklesla pod zákonem stanovenou minimální výši.
(2) Povinnost doplnit rezervu alespoň na minimální výši podle odstavce 1 se rozděluje mezi společníky provozovatele kolektivního systému poměrně podle hmotnosti vybraných výrobků uvedených na trh jednotlivými společníky provozovatele kolektivního systému během 5 kalendářních let před rokem vzniku povinnosti doplnit rezervu společníky provozovatele kolektivního systému.
(3) Společníci provozovatele kolektivního systému jsou povinni splnit povinnost podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu ode dne, kdy provozovatel kolektivního systému tuto povinnost nezajistí nebo není schopen zajistit.
(4) Splnění povinnosti podle odstavce 1 se považuje za plnění zákonné povinnosti ve veřejném zájmu a nemá povahu dobrovolného vkladu ani zvýšení základního kapitálu.“.
X54. V § 50 odst. 3 se text „d)“ nahrazuje textem „e)“.
X55. V § 51 odstavec 2 zní:
„(2) Součástí roční zprávy o výrobcích s ukončenou životností je přehled hospodaření provozovatele kolektivního systému v uplynulém kalendářním roce, a to včetně hospodaření s rezervou vytvořenou podle § 48.“.“.
V čl. I dosavadním bodě 56 v § 51 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Informace o hmotnosti vybraných výrobků uvedených na trh v uplynulém kalendářním roce každým jednotlivým výrobcem, který má s provozovatelem kolektivního systému uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění je provozovatel kolektivního systému povinen vést elektronicky v takovém formátu, který zajistí jejich předání na vyžádání nejpozději do 3 pracovních dní; ministerstvo a inspekce jsou oprávněny si tyto informace od provozovatele kolektivního systému vyžádat ve lhůtě ne kratší 3 dnů.“.
V čl. I se za dosavadní bod 57 vkládají nové body X58 až X60, které znějí:
„X58. V § 54 odst. 4 se za slova „až j),“ vkládají slova „nebo že provozovatel kolektivního systému a osoba se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 41 odst. 9 až 12, § 42 odst. 3 a 5,“.
X59. V § 55 odst. 2 se na konci písmene b) slovo „nebo“ zrušuje.
X60. V § 55 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno d), které zní:
„d) provozovatel kolektivního systému nebo osoba se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 41 odst. 9 až 12, § 42 odst. 3 a 5 a provozovatel kolektivního systému nezjednal nápravu tohoto nedostatku uloženou podle § 54 odst. 4 ve stanovené lhůtě.“.“.
V čl. I se za dosavadní bod 58 vkládá nový bod X61, který zní:
„X61. V § 56 odstavec 1 zní:
„(1) Právnická osoba, jejíž oprávnění k provozování kolektivního systému zaniklo, je povinna převést všechny dosud nevyužité peněžní prostředky získané z příspěvků výrobců včetně výnosů z nich a prostředky tvořící rezervu provozovateli kolektivního systému, který plnění povinností těchto výrobců převzal. Je-li více takových provozovatelů kolektivních systémů, převede se každému z nich poměrná část těchto peněžních prostředků, která odpovídá poměru příspěvků uhrazených za výrobky uvedené na trh za období posledních 24 měsíců přede dnem zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému každým výrobcem, který měl ke dni zániku oprávnění s provozovatelem kolektivního systému, jehož oprávnění zaniklo, uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění. Provozovatel kolektivního systému, který převzal plnění povinností těchto výrobců, není oprávněn po těchto výrobcích vyžadovat opětovnou úhradu příspěvků za výrobky jimi uvedené na trh do dne zániku oprávnění provozovatele kolektivního systému, s nímž měl výrobce před převzetím povinností uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění.“.“.
V čl. I se za dosavadní bod 62 vkládá nový bod X63, který zní:
„X63. V § 67 se odstavec 5 zrušuje.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 5.“.
V čl. I dosavadním bodě 63 v § 69 odst. 2 písm. c) se slovo „tří“ nahrazuje slovem „dvou“.
V čl. I dosavadní bod 107 zní:
„107. V § 125 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:
„d) v rozporu s § 78 odst. 1 až 3 nezajistí zpětný odběr, nebo
e) jako Společník provozovatele kolektivního systému se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou mu tímto zákonem podle § 48a.“.“.
V čl. II Přechodná ustanovení bod 3 zní:
„3. Pokud provozovatel kolektivního systému jakkoliv zajistil dluh jiné osoby či z vybraných příspěvků poskytl dar, zápůjčku, úvěr či jimi zajistil svůj dluh před nabytím účinnosti tohoto zákona, musí takový stav oznámit písemně ministerstvu do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a uvést původní stav do souladu s § 41 odst. 5 nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby nebyl v rozporu s ustanovením § 41 odst. 5. Uvedení původního stavu do souladu s § 41 odst. 5 nechá provozovatel kolektivního systému ve lhůtě stanovené v tomto bodě ověřit auditorem a zprávu auditora doručí ministerstvu do 15 dnů od jejího vyhotovení. Zpráva auditora musí obsahovat minimálně popis skutečností, které byly provedeny za účelem uvedení původního stavu do souladu s § 41 odst. 5 a vyjádření, že jakékoliv zajištěné dluhy, poskytnuté dary, zápůjčky či úvěry byly před skončením auditu vráceny v účetní hodnotě na běžný účet provozovatele kolektivního systému. Prostředky vrácené provozovateli kolektivního systému musí být v plné výši použity na tvorbu rezervy v souladu s § 48. Nesplnění povinností uvedených v tomto bodě je považováno za závažné porušení povinnosti provozovatele kolektivního systému dle § 55 odst. 5 zákona vedoucí k rozhodnutí ministerstva o zrušení oprávnění provozovatele kolektivního systému v souladu s § 55 odst. 2 písm. c). Každý provozovatel kolektivního systému, který má ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona platné oprávnění k provozování kolektivního systému, je povinen do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona ministerstvu písemně oznámit, zda je či není součástí vertikálně integrované skupiny podle § 3 odst. 1 písm. za) a zda je či není ve střetu zájmů podle § 41 odst. 4, § 41 odst. 9 až 11, § 42 odst. 3 a 5. V případě, kdy je provozovatel kolektivního systému či osoby se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému jakýmkoliv způsobem ve střetu zájmů podle § 41 odst. 4, § 41 odst. 9 až 11, § 42 odst. 3 nebo 5, musí provozovatel kolektivního systému v písemném oznámení ministerstvu popsat podstatu takového střetu zájmů a konkrétní fyzické či právnické osoby, které jsou střetu zájmů vystaveny. Pokud je provozovatel kolektivního systému či osoby se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému ve střetu zájmů podle § 41 odst. 4, § 41 odst. 9 až 11, § 42 odst. 3 nebo 5, musí provozovatel kolektivního systému takový stav zhojit nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do 15 dnů od zhojení stavu musí provozovatel kolektivního systému zaslat ministerstvu písemnou zprávu o způsobu, jakým byl původní stav uveden do souladu s příslušnými ustanoveními zákona. Zpráva musí obsahovat minimálně popis všech provedených kroků, identifikaci všech zúčastněných stran a popis právních vztahů mezi uvedenými stranami. Popsané skutečnosti musí být doloženy relevantními smluvními či právními dokumenty, aby bylo jednoznačně prokazatelné, že ke zhojení stavu skutečně došlo. Nesplnění povinností uvedených v tomto bodě je považováno za závažné porušení povinnosti provozovatele kolektivního systému dle § 55 odst. 5 zákona vedoucí k rozhodnutí ministerstva o zrušení oprávnění provozovatele kolektivního systému v souladu s § 55 odst. 2 písm. c).“.
ODŮVODNĚNÍ
Odůvodnění k bodu 1.:
V poslední době dochází ke změně obchodní strategie některých podnikatelských subjektů tím, že výrobky jsou prodávány prostřednictvím internetových tržišť (tzv. market places). Při tomto způsobu prodeje konečnému uživateli není jasně definováno, kdo je zodpovědný za plnění zákonných povinností, zejména v oblasti výrobků s ukončenou životností, a tím za odvádění recyklačního příspěvku při kolektivním plnění či „uklizení“ výrobku při individuálním plnění. Provozovatelé internetových tržišť argumentují, že jednotliví prodejci (výrobci) prodávající prostřednictvím těchto tržišť deklarují plnění všech zákonných povinností, avšak provozovatelé těchto tržišť za toto žádným způsobem neručí. Výrobek je objednáván na internetovém tržišti a konečný uživatel do doby dodání v podstatě neví, kdo mu výrobek doručí – zda internetové tržiště, nebo jiný subjekt. Z tohoto důvodu nelze ze strany spotřebitele ani kontrolních orgánů snadno posoudit, zda prodejce (výrobce) zákonné povinnosti plní. Proto se navrhuje plnou zodpovědnost za plnění zákonných povinností takto definovaného toku zboží přenést na provozovatele internetového tržiště.
Navrhovaná změna právní úpravy má za cíl podpořit fungování zdravého vnitřního trhu Evropské unie, zajistit dodržování právních předpisů Evropské unie i České republiky na území České republiky a naplnit cíle oběhového hospodářství.
Odůvodnění k bodu 2.:
Nově zaváděné definice jsou klíčové pro transparentní a efektivní regulaci vztahů mezi provozovateli kolektivních systémů a subjekty působícími v oblasti nakládání s odpady a druhotnými surovinami na území České republiky. Jsou nutnou podmínkou pro zavedení legislativních změn popsaných v následujících bodech s cílem zamezit potenciálnímu střetu zájmů a nežádoucímu ovlivňování českého trhu, a to jak u jednotlivých podnikatelů, tak v rámci složitějších podnikatelských uskupení. Ukotvit nové základní definice je nutné proto, aby se minimalizovalo riziko obcházení nově navrhovaných ustanovení týkajících se střetu zájmů.
Odůvodnění k bodu 3.:
(X43):
Cílem této úpravy je především dosažení větší transparentnosti majetkové struktury u jednotlivých provozovatelů kolektivních systémů. Někteří stávající provozovatelé kolektivního systému jsou součástí složité sítě různých společností, které jsou řízeny osobami majícími zvláštní vztah k provozovateli kolektivního systému. Z takového nastavení „corporate governance“ pramení podstatně vyšší riziko nevhodného propojení mezi ze zákona neziskovým charakterem provozovatele kolektivního systému a různými ziskově orientovanými společnostmi. V rámci takového propojení mohou v průběhu jednotlivých účetních období probíhat velmi nestandardní operace, které ve svém důsledku nejsou ani zachytitelné v rámci účetní závěrky, neboť k datu účetní závěrky mohou být takové operace již uzavřené (např. krátkodobé půjčky mezi společnostmi v koncernu, dočasné přelévání hotovosti mezi společnostmi v koncernu, využívání zdrojů provozovatele kolektivního systému k vykonávání aktivit v rámci jiné společnosti v koncernu apod.). V rámci společností propojených do koncernu lze také různými způsoby převádět náklady a výnosy na jiné společnosti a zkreslovat tím hospodaření provozovatele kolektivního systému. Nemluvě o nevhodné daňové optimalizaci, kdy výnosy z příspěvků na recyklaci jsou osvobozeny od daně z příjmů právnických osob, což může vést ke zvýšené snaze přelévat náklady daňově neuznatelné v jiné společnosti v koncernu právě do provozovatele kolektivního systému, kde to na výši daně z příjmů nebude mít faktický vliv.
Problematické je také propojení mezi neziskovým provozovatelem kolektivního systému a ziskově orientovanou společností, neboť díky propojení mohou být na provozovatele kolektivního systému přenášeny různé vícenáklady ze ziskově orientované společnosti, která tak vytvoří vyšší, nepřiměřené zisky, jichž by nebyla schopna dosáhnout bez propojení s provozovatelem kolektivního systému. Pokud jsou navíc provozovatel kolektivního systému a ziskově orientovaná společnost ve faktickém koncernu spravování stejnými společníky a managementem, lze tím snadno obcházet stávající pravidla, kdy provozovatel kolektivního systému nesmí společníkům vyplácet žádné prostředky. V rámci koncernu může snadno dojít k přesunu přebytků do ziskově orientované společnosti, odkud se mohou společníkům, kteří jsou stejní i pro provozovatele kolektivního systému, v podobě dividendy či podílu na zisku snadno vyplatit.
Již stávající úprava ZVUŽ se snaží omezit zásadní problémy propojení provozovatele kolektivního systému s osobami se zvláštním vztahem k němu, ale bohužel nepostihla všechny eventuality, které mohou nastat a mezi provozovateli kolektivních systémů se vyskytují. Provozovatel kolektivního systému by měla být samostatně stojící právnická osoba založená pouze výrobci vybraných výrobků bez majetkového a personálního propojení na jakékoliv jiné společnosti. Jen tak je možné zajistit, že hospodaření provozovatele kolektivního systému bude transparentní a bude probíhat pouze v rámci jedné účetní entity, nikoliv jako součást rozhodování v rámci celého koncernu.
Propojení akcionářů či společníků provozovatele kolektivního systému, členů orgánů či vedoucích zaměstnanců provozovatele kolektivního systému s odpadovými podnikateli, ať už přímé či nepřímé, je nežádoucí, neboť vede ke střetu zájmů mezi zájmem na co nejefektivnějším zajištění co nejvyšší míry sběru a recyklace vybraných výrobků na straně jedné a zájmem na maximalizaci prospěchu osob nakládajících s odpadními vybranými výrobky na straně druhé. Takový střet zájmů může ohrožovat nejen řádné hospodaření provozovatele kolektivního systému, ale také hospodářskou soutěž na trzích nakládání s odpady, které mají někteří provozovatelé kolektivního systému s ohledem na dosaženou ekonomickou sílu schopnost ovlivňovat, a to například ku prospěchu či naopak k neprospěchu některé osoby či některých osob oprávněných nakládat s odpady.
Je proto navrhováno jasné vymezení nezávislosti provozovatele kolektivního systému a odpadových podnikatelů, které má zabránit zneužití provozovatele kolektivního systému k jiným účelům, než je efektivní zajišťování kolektivního plnění, a zároveň ochránit férové soutěžní prostředí v oblasti odpadového hospodářství. Kvůli propojení provozovatele kolektivního systému a odpadového podnikatele může docházet také k porušování povinnosti uložené členským státům unijním právem, která je implementována v § 73 odst. 2 tohoto zákona. Tato povinnost stanovuje, že odděleně uváděné náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení, účtované při uvádění elektrozařízení na trh, nesmí převýšit náklady na tyto činnosti výrobci známé v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh. Pokud však existuje přímé propojení mezi provozovatelem kolektivního systému a odpadovým podnikatelem, kde dochází k přelévání nákladů podle aktuálních zájmů provozovatele kolektivního systému, není dost dobře možné náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení spolehlivě vyčíslit; tyto náklady mohou být značně podhodnocené či nadhodnocené právě podle toho, jaký zájem aktuálně sleduje provozovatel kolektivního systému propojený s odpadovým podnikatelem.
(X44):
Smyslem celé legislativy upravující zpětný odběr výrobků bylo, aby výrobci zaujali své místo v systému odpadového hospodářství a přijali zodpovědnost související s výrobky s ukončenou životností. Cílem právní úpravy zpětného odběru vybraných výrobků ale nikdy nebylo, aby provozovatelé kolektivních systémů aktivně nahrazovali subjekty působící na trhu odpadů a de facto zneužívali svého postavení ve vztahu k výrobkům s ukončenou životností, k nimž mají z podstaty ZVUŽ přístup prostřednictvím systému, který jsou pro zpětný odběr výrobků s ukončenou životností vytvářet.
Pokud provozovatel kolektivního systému nebo s ním propojené osoby vlastní přímo či nepřímo zpracovatelské společnosti, jedná se o významný střet zájmů, což je v rozporu se zněním Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech. Tato směrnice v odst. 22 preambule uvádí: „Obecné minimální požadavky by měly snížit náklady a podpořit výkonnost a měly by zajistit rovné podmínky, a to i pro malé a střední podniky a podniky působící v oblasti elektronického obchodu, a zamezit překážkám bránícím hladkému fungování vnitřního trhu. Měly by také napomoci zahrnutí nákladů souvisejících s ukončením životnosti výrobku do cen výrobků a motivovat výrobce při navrhování svých výrobků, aby brali v potaz jejich recyklovatelnost, opětovnou použitelnost, opravitelnost a přítomnost nebezpečných látek. Tyto požadavky by měly celkově zlepšit řízení a transparentnost systémů rozšířené odpovědnosti výrobce a snížit možnost střetu zájmů mezi organizacemi vykonávajícími povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců a zpracovateli odpadů, s nimiž mají tyto organizace smluvní vztahy.“ Výše uvedený koncept striktního oddělení kolektivního systému a zpracovatelů je naplněním požadavku podpory správného fungování vnitřního trhu, jeho prostřednictvím bude omezeno riziko monopolizace trhu zpracování vybraných výrobků s ukončenou životností.
Na riziko možného negativního dopadu na trh upozorňoval již v minulosti Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který ve svém stanovisku ze dne 14. 8. 2013 uvedl, že „Úřad zastává názor, že provozovatel kolektivního systému není ze zákona oprávněn působit na navazujících trzích, avšak jak je ze zákona patrné, není de facto nastaven žádný dohled či kontrolní mechanismus, který by dozoroval nad jednáním kolektivních systémů. V důsledku popsaného jednání dochází k deformaci soutěže v navazujících trzích subjektem, který není oprávněn vykonávat jiné činnosti než činnosti specifikované v zákoně.“ Navrhovaný model oddělení kolektivního systému od zpracovatelů výrazně omezí možnost negativního ovlivnění trhu zpracovatelů vybraných výrobků s ukončenou životností.
V současné době se však někteří provozovatelé kolektivních systémů přesně takovým způsobem chovají a vytvářejí nekalou konkurenci subjektům v oblasti odpadového hospodářství, které zde fungovaly ještě před vznikem institutu zpětného odběru. Provozovatel kolektivního systému by měl být pouze jakýmsi operátorem trhu, který zajistí fungování celého systému zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění výrobků s ukončenou životností a tento systém administrativně zastřeší a bude fungovat jako prostředník vůči státní správě. Tím, že na sebe provozovatel kolektivního systému přebírá některé činnosti náležející do celého řetězce zpracování odpadů, získává díky své neziskové povaze neférovou konkurenční výhodu. Provozovatel kolektivního systému nemusí provozovat zařízení na zpracování či využití odpadů takovým způsobem, aby dosahoval přiměřeného zisku za účelem dlouhodobé udržitelnosti, stačí mu pouze pokrýt náklady. A i tyto náklady může různě zvyšovat či ponižovat uměle vytvořenými kalkulacemi na přiřazování režijních nákladů konkrétním provozním činnostem.
S ohledem na to, že někteří provozovatelé kolektivních systémů dosahují významných tržních podílů na trhu zpětně odebíraných výrobků, dochází koncentrací výrobků s ukončenou životností v jimi provozovaných zařízeních na zpracování a využití vybraných odpadních výrobků k deformování celého trhu zpracovatelů odpadů, kdy jsou zpracovatelům fungujícím na tržním principu omezovány či zastavovány dodávky za účelem maximalizace využití zařízení na zpracování či likvidaci výrobků s ukončenou životností provozovaných provozovateli kolektivních systémů. Na trhu výrobků s ukončenou životností je tím podstatným způsobem narušena hospodářská soutěž, což v důsledku vede také k omezení nabídky zpracovatelů odpadů pro provozovatele kolektivních systémů, kteří vlastní závody na zpracování či využití odpadů neprovozují.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech dále nově v čl. 8a odst. 1 písm. a) stanovila členským státům povinnost jednoznačně vymezit úlohy a povinnosti všech příslušných zúčastněných subjektů, včetně výrobců a kolektivních systémů. Tyto úlohy a rozsah činnosti jednotlivých aktérů nakládajících s výrobky s ukončenou životností je tedy nezbytné jednoznačně legislativně definovat. Pozměňovací návrh o striktním oddělení zpracovatelského segmentu trhu od provozovatelů kolektivních systémů tento požadavek zcela naplňuje. Např. Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko či Belgie mají přísná pravidla pro oddělení těchto subjektů, často formou zákazu společného vlastnictví a personálního propojení. Společný evropský trend směřuje k větší transparentnosti a oddělení funkcí, aby se zabránilo zneužívání dominantního postavení a zajistila férová soutěž.
Navrhovaná úprava zpřesňuje věcný rozsah pravidel upravujících nezávislost provozovatele kolektivního systému a střet zájmů ve vztahu k odpadovým podnikatelům tak, aby se tato omezení uplatňovala pouze tehdy, pokud se činnost odpadového podnikatele týká téhož druhu vybraných výrobků, pro který provozovatel kolektivního systému zajišťuje kolektivní plnění. Smyslem je zabránit skutečnému střetu zájmů a možnosti zvýhodňování propojeného odpadového podnikatele, nikoliv omezovat vztahy k podnikatelům působícím v jiném odpadním toku, který kolektivní systém nemůže prostřednictvím své činnosti ovlivňovat. Za jednotlivé druhy vybraných výrobků se pro tento účel považují elektrozařízení, baterie nebo akumulátory, pneumatiky a vozidla; rozdílné skupiny v rámci stejného druhu se za odlišný druh nepovažují. Například vztah k odpadovému podnikateli působícímu v oblasti baterií tak sám o sobě nezakládá střet zájmů u kolektivního systému zajišťujícího výhradně elektrozařízení, zatímco při působení odpadového podnikatele v oblasti elektrozařízení zůstávají příslušná omezení zachována v plném rozsahu. Navrhovaná změna tedy princip nezávislosti ani ochranu před střetem zájmů neoslabuje, ale přesněji vymezuje jejich působnost na případy, v nichž existuje skutečný věcný překryv a možnost vzniku střetu zájmů
Odůvodnění k bodu 4.:
Tento bod pozměňovacího návrhu směřuje k odstranění nejasnosti, která v praxi vzniká. V současné době někteří exportéři vyžadují vrácení příspěvků za období před dvěma roky, domnívají se, že se jedná o jejich úhradu výrobci, přičemž vývoz proběhl např. v roce 2023, úhrada proběhla v roce 2024 a požadavek na vrácení vznášejí až v roce 2025. Tím dochází nejen ke zkreslování údajů o množství uvedeném na trh v ČR v roce 2023, ale také k deformaci výpočtu míry sběru a k finanční nejistotě. Návrh výslovně váže konec lhůty pro podání žádosti o vrácení přeplatku na následující kalendářní rok následující po roce, ve kterém byl výrobek uveden na trh. Dále je výslovně stanoveno, že vrátit lze pouze příspěvek, který byl skutečně provozovateli kolektivního systému uhrazen. Návrh nezasahuje do již navržené změny textu předmětného ustanovení.
Odůvodnění k bodu 5.:
Navrhovaná úprava snižuje povinnou rezervu u kolektivního plnění z 50 % na 25 % ročních nákladů. Stejný přístup byl nedávno uplatněn i v oblasti obalů, kde byla povinná rezerva obalové společnosti také snížena z 50 % na 25 % ročních nákladů. Individuálně plnící výrobci mají také nově podle zákona stanoveno finanční zajištění ve výši 25 % ročních nákladů. Navrhovaná změna tedy pouze sjednocuje úroveň finančního zajištění mezi individuálním a kolektivním plněním.
Současně však dochází ke zpřísnění jiných klíčových parametrů rezervy, které významně posilují její skutečnou ochrannou funkci. Nově je kladen důraz zejména na kontinuální držení rezervy po celou dobu oprávnění, její oddělení na zvláštním účtu, zákaz jiného použití než k plnění zákonných povinností a vyšší odpovědnost společníků kolektivního systému (nový § 48a). Navrhovaná úprava současně umožňuje konzervativní zhodnocování prostředků rezervy, obdobně jako je tomu u provozovatelů solárních elektráren, aby se zhodnocovaly a staly se součástí finančního majetku. Tím, že zůstanou na zvláštním účtu a nejsou zahrnuty do majetkové podstaty, nebudou v případě úpadku využity k jiným účelům, než k jakým jsou určeny. Dosavadní diskuze ohledně rezervy, její výše a jejího využití tak vychází vstříc požadavkům na její zhodnocování se zachováním minimální výše s ohledem na jistotu plnění povinností výrobců.
Navržený model tak představuje vědomý přesun od formálně vysokého procenta k reálně přísnějšímu a lépe vymahatelnému finančnímu zajištění. Snižuje zbytečnou ekonomickou zátěž výrobců, zároveň však zpřísňuje pravidla správy rezervy.
Pro kolektivní systémy na elektrozařízení zachovává vyšší úroveň rezervy ve výši 50 %. Vyšší rezerva u elektrozařízení je odůvodněna specifickým charakterem tohoto výrobkového toku, zejména dlouhou životností řady elektrozařízení a s tím souvisejícím významným časovým odstupem mezi uvedením výrobku na trh, uhrazením příspěvku výrobcem a okamžikem, kdy se výrobek stane odpadem a vzniknou náklady na jeho zpětný odběr, přepravu a zpracování. Kolektivní systém proto musí být schopen dlouhodobě zajistit financování plnění povinností i v případě výkyvů v množství výrobků uváděných na trh, výši příspěvků nebo nákladech na nakládání s odpadními elektrozařízeními.
Odůvodnění k bodu 7.:
(X53):
Navrhované ustanovení reaguje na identifikované riziko, že provozovatel kolektivního systému může být v určitých situacích dočasně nebo trvale neschopen doplnit zákonem stanovenou rezervu, přestože tato rezerva představuje klíčový nástroj ochrany kontinuity systému, ochrany výrobců a zajištění plnění povinností v oblasti ochrany životního prostředí.
Zvláštní význam má skutečnost, že u některých kolektivních systémů nebyla rezerva vytvářena průběžně. V důsledku toho se v okamžiku, kdy je její doplnění vyžadováno, ukazuje, že tyto kolektivní systémy již nemusí disponovat dostatečnými vlastními prostředky k jejímu vytvoření v zákonem požadované výši.
Tato situace vytváří systémové riziko, že povinnost vytvořit rezervu nebude fakticky splnitelná a že případné selhání provozovatele kolektivního systému by mohlo ohrozit kontinuitu plnění povinností v oblasti zpětného odběru a nakládání s odpady, a tím i ochranu veřejného zájmu. Již ve stávajícím znění zákona je sice uvedena sankce za nesplnění povinnosti vytvořit rezervu v požadované výši, ale ta opět dopadá na provozovatele kolektivního systému. Případná udělená sankce tak ještě více zatíží provozovatele kolektivního systému a reálně tak ještě více zkomplikuje možnost vytvořit požadovanou rezervu. Samotná sankce za nesplnění povinnosti vytvořit minimální rezervu tedy nemusí mít zdaleka požadovaný účinek, aby provozovatel kolektivního systému disponoval dostatečnými prostředky potřebnými na pokrytí nákladů na sběr, zpracování a odstranění odpadních vybraných výrobků po určitou dobu.
Navrhovaná úprava proto zavádí subsidiární odpovědnost společníků výhradně jako krajní opatření pro případy, kdy provozovatel kolektivního systému nesplní povinnost vytvořit rezervu v požadované výši v jednom roce a nemá způsob, jak ji z běžných výnosů vytvořit v roce následujícím. Cílem není přenášet podnikatelské riziko provozovatele na společníky, ale zajistit, aby zákonem stanovená rezerva byla v každém případě vytvořena a aby selhání jednoho subjektu neohrozilo celý systém.
Zásah do majetkové sféry společníků je přitom přísně omezen, přiměřený a předvídatelný, neboť:
maximální celkový rozsah povinnosti je nepřímo omezen zákonným limitem minima rezervy
a povinnost je rozdělována podle objektivního klíče odrážejícího skutečné využívání systému (podle hmotnosti vybraných výrobků, které jednotliví společníci uvedli na trh v rámci kolektivního systému v období posledních 5 kalendářních let).
(X54):
Jedná se o odstranění zjevné chyby v odkazovací normě. Je zjevné, že evidence podle míst zpětného odběru nemá co do činění s rozborem reprezentativního vzorku zpětně odebraných elektrozařízení. Správný je tedy odkaz na odstavec 1 písm. e).
(X55):
Ustanovení § 51 odst. 2 se doplňuje tak, aby roční zpráva kolektivního systému obsahovala přehled hospodaření s vytvořenou rezervou.
Odůvodnění k bodu 8.:
Jedná se o návrh úpravy, která umožní bezpečnější nakládání s citlivými údaji. Souhrn individuálních údajů o jednotlivých výrobcích je vysoce citlivý údaj. Při podání ve formuláři roční zprávy existuje riziko úniku dat, když jsou podávány on-line do formulářů informačního systému ministerstva. Výrobce, ani provozovatel kolektivního systému nemá přesné informace o tom, kdo a jak s těmito daty pracuje. Z tohoto důvodu je vhodné tato data předávat jako obchodní tajemství na vyžádání konkrétní osobě. Návrh nezasahuje do již navržené změny textu předmětného ustanovení.
Odůvodnění k bodu 9.:
(X58):
Aby bylo možné střet zájmů mezi provozovatelem kolektivního systému a odpadovým podnikatelem účinně potírat, je nutné udělit ministerstvu pravomoci, aby mohlo na základě zjištěných skutečností účinně vymáhat odstranění střetu zájmů. Uvedený text proto rozšiřuje paragraf zákona věnovaný kontrole nad činností provozovatele kolektivního systému a umožňuje ministerstvu uložit provozovateli kolektivního systému, aby zjednal nápravu zjištěného stavu v případě, že provozovatel kolektivního systému neplní některá ustanovení týkající se propojení statutárních osob a vedoucích zaměstnanců provozovatele kolektivního systému a odpadového podnikatele.
(X59 a X60):
Vzhledem k tomu, že přetrvávající střet zájmů provozovatele kolektivního systému může hrubým způsobem narušit celé odvětví zpětného odběru vybraných výrobků, je potřeba zavést také dostatečně silný nástroj, který může střet zájmů řešit z pohledu příslušného úřadu v případě, že dotčený provozovatel kolektivního systému nezjedná nápravu ani po opakované výzvě ministerstva.
V tomto pozměňovacím návrhu je řešena situace, kdy provozovatel kolektivního systému nezjedná nápravu v případě, kdy ho k tomu vyzve ministerstvo na základě zjištěného střetu zájmu mezi ním a odpadovým podnikatelem. Pokud provozovatel na výzvu ministerstva nebude reagovat a nezjedná ve stanovené lhůtě nápravu protiprávního stavu, rozhodne ministerstvo na základě tohoto ustanovení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému. Jen takováto silná motivace v podobě možného odejmutí oprávnění k provozování kolektivního systému může fungovat jako pojistka proti provozovateli kolektivního systému, který by se snažil výzvy ministerstva rozporovat či obcházet a setrvával by v protiprávním stavu i nadále. Systém zpětného odběru vybraných výrobků není závislý na jednom provozovateli kolektivního systému, tudíž by případné odejmutí oprávnění jednomu provozovateli kolektivního systému nezpůsobilo žádné komplikace na trhu zpětného odběru vybraných výrobků jako celku. Pouze by se výrobci kolektivně plnící své povinnosti v rušeném provozovateli kolektivního systému přesunuli k jiným provozovatelům kolektivního systému a stejným způsobem by se také přerozdělil systém zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění odpadních zařízení, neboť celková kapacita na trhu kolektivních systémů je dostatečná ke splnění všech zákonných povinnosti i na úrovni členského státu Evropské unie.
Odůvodnění k bodu 10.:
V § 56 odst. 1 se ukládá povinnost převést prostředky rezervy při zániku oprávnění na navazující provozovatele kolektivních systémů.
Odůvodnění k bodu 11.:
Navrhovaná změna směřuje k posílení opětovného použití výrobků, resp. odstraňuje zásadní překážku, která realizaci přípravy opětovného použití brzdí. Aktuálně zákonem nastavená pravidla jsou pro realizaci přípravy k opětovného použití a následné opětovné použití bohužel pro servisy, které by měly přípravu na opětovné použití realizovat, nepřehledné. Předmětné ustanovení je pak pro servisy v praxi neakceptovatelné. Množství výrobků, pro které by bylo možné takovýmto způsobem zajistit prodloužení životnosti, se předmětným ustanovením bohužel významně snižuje právě pro nerealizovatelný požadavek a neochotu servisů se na takovém způsobu spolupráce podílet. Požadavek na to, aby servis, nebo kdokoliv jiný kdo realizuje přípravu k opětovnému použití nesl stejný rozsah povinností jako výrobce (ecodesign, výrobní postup, značení apod.) je nad rámec možností, které jsou schopni a ochotni zajišťovat.
Odůvodnění k bodu 12.:
Navrhovaná změna odstraňuje nekonzistenci mezi textem zákona a odkazovanými normami CENELEC. Ověření podle normy CENELEC probíhá každé 2 roky. Aktuálně stanovené tříleté časové období, které nekoresponduje s dvouletým obdobím podle normy CENELEC působí v praxi potíže. Za účelem zvýšení právní jistoty navrhujeme proto sjednotit úpravu podle této normy.
Odůvodnění k bodu 13.:
S ohledem na přidání povinnosti společníků provozovatele kolektivního systému doplnit rezervu na minimální požadovanou výši v novém paragrafu 48a je potřeba také upravit příslušnou část přestupkové části zákona.
Odůvodnění k bodu 14.:
Aktuální znění zákona neřešilo situaci, kdy byl provozovatel kolektivního systému či osoba se zvláštním vztahem k provozovateli kolektivního systému v nesouladu se zákonem do doby, než byl tento zákon přijat. V rámci vyčleňování zpětného odběru vybraných výrobků do samostatného zákona nebylo jasně řečeno, jak postupovat v některých případech, kdy se zaváděly nové povinnosti či omezení, jejichž nesplnění dříve porušením zákona nebylo. Stejně jako u jiných bodů, u kterých bylo v přechodných ustanoveních k novému zákonu o výrobcích s ukončenou životností jasně řečeno, jak se mají s nově nastalou situací provozovatelé kolektivních systémů vypořádat a do jakého data, je vhodné doplnit přechodná ustanovení i k dalším bodům, které již v zákoně existují či se nově zavádějí. Pokud se přechodná ustanovení do zákona neimplementují, bude to fakticky znamenat stav, kdy stejný typ subjektu (provozovatel kolektivního systému) nemusí plnit stejné povinnosti či se na něj nevztahují stejná omezení podle tohoto zákona jenom kvůli tomu, že tento stav nastal před určitým datem. Dochází tak k nerovným podmínkám mezi provozovateli kolektivních systémů a možnému zvýhodňování jednoho subjektu před několika dalšími.
Jen takováto silná motivace v podobě možného zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému je dostatečně silná a může fungovat jako pojistka proti provozovateli kolektivního systému, který by se snažil výzvy ministerstva rozporovat či obcházet a setrvával by v protiprávním stavu i nadále.