Zápis z jednání

Zápis z jednání č. 4 (3/4)

4. schůze · 18. 2. 2026 · text vytažený z DOCX · originál „Zápis z jednání č. 4“ na psp.cz ↗

11 Zastavení růstu odvodů OSVČ na sociální pojištění

1932615579863002026

10. volební období

ZÁPIS

ze 4. schůze výboru pro sociální politiku,

která se konala dne 18. února 2026 od 14.00 hodin v místnosti č. E 48 - Konírna Poslanecká sněmovna, Malostranské náměstí 7/19, 118 26 Praha 1

Přítomni: Adámková Věra, Ančincová Hana, Bauer Jan, Blišťanová Zdeňka, Brzesková Monika, Dražilová Lenka, Gajdová Karin, Hanzlíková Jana, Havránek Jiří, Hendrych Igor, Janulík Miloslav, Jurečka Marian, Němcová Irena, Novák Marek, Oulehlová Renata, Pastuchová Jana, Pikora Vladimír, Pivoňka Vaňková Pavla, Schrek Vítězslav, Šafránková Lucie

Omluveni: Olšáková Eliška, Martínková Španihelová Lenka

Schůzi zahájila předsedkyně výboru Monika Brzesková. Předsedkyně výboru navrhla za ověřovatelku schůze poslankyni Irenu Němcovou. V hlasování č. 1 se vyslovilo pro všech 19 přítomných poslanců. Přivítala pana ministra práce a sociálních věcí, pana Aleše Juchalku, který vystoupí ve dvojí roli, jednak za skupinu předkladatelů poslaneckého návrhu zákona jako poslanec a pak při projednávání kapitoly 313 jako ministr MPSV.

1/ Návrh poslanců Aleny Schillerové, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleše Juchelky, Karla Havlíčka, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů /ST 11/

Ministr Aleš Juchelka uvedl, že od 1. ledna 2026 došlo k navýšení minimálního měsíčního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost na 40 % průměrné mzdy. Předložený návrh, který předkládá s kolegyněmi a s kolegy, má za cíl vrátit výši minimálního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost na úroveň, která byla pro rok 2025, na 35 % průměrné mzdy. Navrhovaná úprava má nabýt účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce po dni vyhlášení, přičemž do doby nabytí účinnosti zákona mají osoby samostatně výdělečně činné platit zálohy podle současné právní úpravy a vzniklý rozdíl mezi zálohami, které osoby samostatně výdělečně činné platí od 1. ledna 2026. Podle současné právní úpravy a zálohami, které budou platit ode dne nabytí účinnosti, má být podle tohoto návrhu považován za přeplatek, který se daným osobám vrátí, pokud o jeho vrácení požádají do konce roku 2026. Na základě diskuzí proběhlých s odborníky z řad Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení dospěli k závěru, že by tato pro OSVČ jinak pozitivní novela v původním znění by mohla v některých oblastech dělat komplikace při její praktické aplikaci a přispívat k administrativní zátěži.

Proto se rozhodli ve spolupráci s Ministerstvem financí připravit v rámci druhého čtení na plénu Poslanecké sněmovny pozměňovací návrh, který by tyto negativní administrativní vlivy eliminoval a zabránil tak některým dopadům na OSVČ i na Českou správu sociálního zabezpečení.

Zpravodaj Jiří Havránek shrnul, že první čtení proběhlo 16. ledna 2026 na páté schůzi Poslanecké sněmovny, zazněly dva návrhy na zamítnutí, které neprošly. Výbor pro sociální politiku jakožto garanční výbor obdržel pozměňovací návrhy a měl by rozhodnout o tom, které z těchto pozměňujících návrhů by měly být přijaty jakožto takzvaně výborové.

K pozměňovacím návrhům se přihlásili a podrobně popsali poslanci: Vendula Svobodová, Marian Jurečka, Pavla Pivoňka Vaňková.

Zpravodaj Jiří Havránek seznámil přítomné s procedurou.

V hlasování č. 2 se hlasovalo o PN 1 poslankyně V. Svobodové, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka neutrální. Pro se vyslovilo 7 poslanců, proti 0, zdrželo se 12. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

V hlasování č. 3 se hlasovalo o PN 2 poslance M. Jurečky, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka nesouhlasné. Pro se vyslovilo 8 poslanců, proti 12, zdrželo se 0. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

V hlasování č. 4 se hlasovalo o PN 3 poslance M. Jurečky, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka nesouhlasné. Pro se vyslovilo 7 poslanců, proti 12, zdrželo se 1. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

V hlasování č. 5 se hlasovalo o PN 4 poslance M. Jurečky, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka nesouhlasné. Pro se vyslovilo 8 poslanců, proti 12, zdrželo se 0. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

V hlasování č. 6 se hlasovalo o PN 5 poslance M. Jurečky, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka nesouhlasné. Pro se vyslovilo 7 poslanců, proti 12, zdrželo se 1. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

V hlasování č. 7 se hlasovalo o PN 6 poslankyně P. P. Vaňkové, stanovisko MPSV nesouhlasné, předkladatel A. Juchelka nesouhlasné. Pro se vyslovilo 7 poslanců, proti 12, zdrželo se 1. Pozměňovací návrh nebyl přijat.

Na závěr byl předložen návrh usnesení. V hlasování č. 8 pro se vyslovilo 18 poslanců, proti 0, zdrželi se 2. Usnesení č. 16 bylo přijato.

Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Aleše Juchelky, zpravodajské zprávě poslance Jiřího Havránka a po rozpravě

výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

I. d o p o r u č u j e Poslanecké sněmovně PČR, aby v y s l o v i l a s o u h l a s s návrhem poslanců Aleny Schillerové, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleše Juchelky, Karla Havlíčka, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů /ST 11/;

II. z m o c ň u j e zpravodaje výboru, aby

se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny,

ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

2/ Vládní návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2026 – kapitola 313 – Ministerstvo práce a sociálních věcí

Ministr Aleš Juchelka seznámil přítomné s hlavními rysy návrhu rozpočtu kapitoly 313, MPSV na rok 2026. Celkové příjmy kapitoly jsou pro rok 2026 rozpočtovány ve výš 862,53 mld. korun, převážná část rozpočtovaných příjmů je tvořena pojistným na sociální zabezpečení a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti, příjmy z pojistného jsou pro rok 2026 rozpočtovány v objemu 844,04 mld. korun. Rozpočet výdajů kapitoly je pro rok 2026 navrhován ve výši 1 009 850 mil. Kč. Ve srovnání se schváleným rozpočtem výdajů roku 2025 se jedná o nárůst 41,1 mld. korun. V relativním vyjádření vzrostou rozpočtové výdaje o 4,2 %.

Rozhodující část výdajů kapitoly 313 představují mandatorní výdaje, které tvoří dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, dávka státní sociální pomoci. Taktéž dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky osobám se zdravotním postižením, náhradní výživné pro nezaopatřené dítě, příspěvek na péči, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, výdaje na tzv. insolvenci. Dále podpory v nezaměstnanosti, výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti a ostatní sociální dávky. Celkový objem mandatorních výdajů je pro rok 2026 rozpočtován ve výši 935,4 mld. korun. V meziročním srovnání tedy dochází k nárůstu rozpočtu mandatorních výdaj 34,18 mld. v relativním srovnání se jedná o nárůst o necelé 4 %. Na růstu rozpočtu mandatorních výdajů se podílí především růst výdajů na dávky důchodového pojištění a podpory v nezaměstnanosti. Výdaje na důchody jsou pro rok 2026 rozpočtovány ve výši 722,24 mld. korun.

Výdaje na důchody budou ovlivněny především valorizacemi důchodů a vývojem počtu důchodců souvisejícím se stárnutím české populace. Rostoucí výše důchodů a tím i výdajů je ovlivněna též vlivem měnící se mezigenerační struktury důchodců, neboť dříve přiznané důchody jsou vesměs nižší a při klesajícím podílu jejich počtu se průměrná výše důchodů zvyšuje. Součástí návrhu rozpočtu jsou prostředky na valorizaci důchodů v roce 2026. Jedná se tedy o řádnou valorizaci. Budou se zvyšovat obě položky důchodů, o 240 Kč, dostanou přidáno všichni bez ohledu na to, kolik nyní pobírají. K tomu se zavede tzv. procentní výměra, a to o 2,6 %. Průměrný starobní důchod se tak od ledna zvýší o 668 Kč a dosáhne hodnoty 21 839 Kč. Oblast dávek státní sociální podpory a pěstounské péče představuje další objemově významnou oblast mandatorních výdajů, kapitoly, výdaje na dávky státní sociální podpory jsou rozpočtovány ve výši 37,09 mld. korun, zde zároveň došlo k revizi dávek a nově jsou dávky přídavků na dítě a příspěvku na bydlení zahrnuty jako součást nově vzniklé dávky státní sociální pomoci, tzv. super dávky. V roce 2026 bude vyplacena nová dávka podpory studujícího rodiče.

Na dávky pěstounské péče jsou rozpočtovány výdaje v objemu sedm miliard korun celkově. Na oblast státní sociální podpory a dávek pěstounské péče je rozpočtováno 44,09 mld. korun, na dávku státní sociální pomoci, tzv. super dávku, jsou pro rok 2026 rozpočtovány výdaje ve výši 19,38 mld. Dávka státní sociální pomoci slučuje příspěvek na bydlení a přídavek na dítě a vyjímaje je z dávek státní sociální podpory, dále pak slučuje příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení a vyjímaje je z dávek pomoci v hmotné nouzi. Podmínky nároku na novou dávku státní sociální pomoci se budou řídit pravidly stanovenými v zákoně, který bude reflektovat jak příjmové testování, tak výši uznatelných nákladů na bydlení, na dávky nemocenského pojištění jsou pro rok 2026 rozpočtovány výdaje ve výši 50 mld. korun.

Výdaje na dávky nemocenského pojištění ovlivňuje několik faktorů, a to je pracovní neschopnost, počet pojištěnců, parametry konstrukce dávek a také vývoj mezd. Výdaje na dávky pomoci v hmotné nouzi jsou rozpočtovány ve výši 9,4 mld. korun, dávky pomoci v hmotné nouzi zahrnují zejména tedy mimořádnou okamžitou pomoc v případě příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení došlo k přesunu těchto dávek dodávky státní sociální pomoci. Ve výdajích jsou rovněž zahrnuty výdaje na humanitární dávku pro uprchlíky z Ukrajiny ve výši 6,6 mld. korun, výdaje na dávky osobám se zdravotním postižením jsou rozpočtovány ve výši 4,17 mld., dávky osobám se zdravotním postižením zahrnují příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Výdaje na náhradní výživné pro nezaopatřené dítě jsou rozpočtovány ve výši 395 mil., dále jsou zahrnuty výdaje na podporu v nezaměstnanosti, ty jsou zabezpečeny částkou 20,61 mld. a významný vliv na potřebu prostředků má kromě samotné úrovně nezaměstnanosti také počet osob přicházejících nově do evidence Úřadu práce, pro rok 2026 se očekává průměrný podíl nezaměstnaných osob ve výši 3,8 % a předpokládá se, že podíl uchazečů o podporu se bude dlouhodobě pohybovat kolem 30 %, průměrná výše podpory v nezaměstnanosti v prvním pololetí roku 2025 meziročně vzrostla o 493 Kč na 11 872. Očekávaný nárůst výdajů v roce 2026 bude také v souvislosti s nabytím účinnosti novely § 435, tzv. flexi novely, která zvýšila maximální výše podpor v nezaměstnanosti a upravila výše v prvních měsících hranici nároku u osob nad 52 let a zvýšila podpory pro osoby bez předchozích příjmů. Sjednotila výši podpory bez ohledu na důvod ukončení zaměstnání a prodloužila dobu důchodového pojištění pro nárok na podporu, výdaj na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách je rozpočtován ve výši 47,49 mld. korun.

Důležitými faktory ovlivňujícími výši, respektive nárůst příspěvku na péči, je postupně stárnutí populace rostoucí počet starobních důchodců a statisticky prodlužující se doba dožití. Lze předpokládat, že výdaje na příspěvek na péči nadále porostou a je potřebné s touto tendencí počítat, počty přiznaných a vyplacených příspěvků na péči každým rokem narůstají. Roste tedy i objem vyplacených financí. Od 1. 1. 2026 dochází ke zvýšení částek ve stupních závislostí jedna a dvě, a to u dospělých osob, a i osob do 18 let věku. Na aktivní politiku zaměstnanosti jsou rozpočtovány dále výdaje ve výši 2,633 mld. korun na aktivní politiku zaměstnanosti bez výdajů na realizaci společných programů České republiky a Evropské unie je stanoven objem prostředků ve výši 164,2 mil. Kč.

Úřad práce České republiky vyplácí zaměstnancům splatné mzdové nároky nevyplacené jejich zaměstnavatelem. To znamená ti, kteří jsou v platební neschopnosti, např. čelí insolvenci a tam je rozpočtováno 400 mil. Kč. Na výplatu odškodňovacích titulů jsou v návrhu rozpočtu pro Českou správu sociálního zabezpečení vyčleněny prostředky v celkové výši 390 mil. Kč. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením na rok 2026 rozpočtováno v této kapitole je 14,6 mld. korun a na ostatní výdaje organizačních složek státu a výdaje na sportovní reprezentaci jsou pro rok rozpočtovány v objemu 23,53 mld. korun.

V návrhu rozpočtu jsou provozní výdaje vlastního ministerstva zabezpečeny částkou 3,26 mld. korun, provozní výdaje České správy sociálního zabezpečení, zajištění výplatu pojistného na dávek důchodového a nemocenského pojištění jsou zabezpečeny částkou 826,9 mil. Kč a věcné výdaje Úřadu práce tam jsou nezbytné agendy pro výkon nepojistných dávek a realizaci státní politiky zaměstnanosti, tak ty jsou rozpočtovány v objemu 874,4 mil. Kč, pro příspěvkové organizace, to znamená pro centra sociálních služeb je rozpočtováno celkem 463,09 mil. Kč. Tyto prostředky na podporu resortních veřejných výzkumných institucí jsou potom rozpočtovány pro rok 2026 ve výši 85,46 mil. Kč, prostředky na platy a ostatní platby za provedenou práci na organizační složky státu jsou pro 20 599 zaměstnanců rozpočtovány ve výši 11,46 mld. korun, na programové financování reprodukce majetku resortních organizačních složek státu a příspěvkových organizací jsou pro rok 2026 rozpočtovány prostředky v objemu 1,96 mld. korun.

Významnou položkou jsou tedy v rozpočtu kapitoly i neinvestiční nedávkové transfery, pro rok 2026 jsou na tyto transfery vyčleněny prostředky ve výši 41,45 mld. V návrhu rozpočtu na rok 2027 jsou vyčleněny finanční prostředky na neinvestiční dotace na podporu sociálních služeb ve výši 28,78 mld. korun. Mezi další významné transfery patří transfery na činnosti vykonávané obcemi s rozšířenou působností v oblasti sociálněprávní ochrany dětí. Ty jsou rozpočtovány v objemu 2,12 mld. korun. A dotační řízení na podporu rodiny je zabezpečeno částkou 200 000 000 Kč. Státní příspěvek pro zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na výplatu tohoto příspěvku jsou rozpočtovány prostředky v objemu 280 mi. Kč.

Provoz dětských skupin, tam jsou rozpočtovány prostředky ve výši 3,5 mld. korun a na transfery spolufinancované z prostředků Evropské unie je v rámci rozpočtu vyčleněná částka ve výši téměř 4,93 mld. korun. Další podrobné údaje o návrhu rozpočtu, kapitoly na rok 2026 jsou uvedeny v kapitolním sešitě.

Předsedkyně Monika Brzesková přivítala nového ředitele ÚP ČR Romana Chlopčíka, který se krátce představil členům výboru pro sociální politiku.

Zpravodaj Jan Bauer doplnil, že se osm let snažili řešit něco, co je pro kapitolu 313 klíčové, tato kapitola je nejrobustnější a nejzákladnější v rámci návrhu státního rozpočtu. Tvoří 44 % z celého státního rozpočtu. Klíčové výdaje v této kapitole jsou důchody.

V rozpravě vystoupili: poslanec Marian Jurečka, Jan Bauer, ministr Aleš Juchelka, vrchní ředitel Stanislav Klik.

Předsedkyně Monika Brzesková dala hlasovat k vystoupení hosta. V hlasování č. 9 se vyslovilo pro všech 18 přítomných poslanců. Návrh byl přijat.

Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR upozornil na chybějící objem financí pro sociální službu právě v návodu tohoto z rozpočtu na letošní rok. A rád by upozornit na objem chybějících financí a na možné dopady, které to bude mít pro sociální službu Bude zde chybět zhruba 2,5 mld. korun. Vláda České republiky rozhodla o zvýšení základních platových tarifů od 1. dubna 2026, konkrétně v příloze číslo jedna o 9 %. A tam je potřeba říct, že tento 9 % požadavek byl společný požadavek zaměstnavatelů, krajů, měst a obcí.

Došlo ke zvýšení přílohy číslo dva, to znamená základních pracovních tarifů zaměstnanců sociálních službách, konkrétně sociálních pracovníků, pracovníků sociálních službách, zdravotnických pracovníků, samozřejmě i u poskytovatelů zdravotních služeb, a to o pět procentních bodů s účinností od 1. dubna 2026. Jednání vlády se účastnil a byl proti tomuto navýšení, a to ne proto, že by si to ti zaměstnanci nezasloužili jak sociální, tak zdravotní, ale protože namítal, že toto zvýšení není kryto v návrhu státního rozpočtu a zaměstnavatelé budou mít problém jej uhradit, to navýšení o pět procentních bodů. V té příloze číslo jedna představuje pro rok 2026 zhruba 2,8 mld. korun. K tomu je nová povinnost zaměstnavatelů přispívat povinně do pilíře penzijního spoření u třetích rizikových skupin, což jsou také finanční dopady pro poskytovatele sociálních služeb i ve zdravotnictví, dále popsal danou problematiku.

Zpravodaj Jan Bauer načetl usnesení. V hlasování č. 10 pro se vyslovilo 14 poslanců, proti 0, zdrželi se 6. Usnesení č. 17 bylo přijato.

Po úvodním výkladu ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky, vrchního ředitele Stanislava Klika, zpravodajské zprávě poslance Jana Bauera a po rozpravě

výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny

doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh státního rozpočtu České republiky na rok 2026, kapitolu 313 – Ministerstvo práce a sociálních věcí, schválila ve výši příjmů 862 534 784 682 Kč, ve výši výdajů 1 009 849 853 107;

zmocňuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením vystoupil na jednání rozpočtového výboru a zpravodajů výborů Poslanecké sněmovny a podílel se na vypracování usnesení, které bude předloženo na schůzi Poslanecké sněmovny.

3/ Sdělení předsedkyně výboru

Předsedkyně Monika Brzesková připomenula seminář, „Platformová práce v Česku, příležitost, ne hrozba“, který se bude konat 17. března 2025 v Konírně od 9.00 hodin

4/ Různé

Poslanec Marian Jurečka požádal, zda by bylo možné na příští výbor zařadit bod. Informace o stavu implementace „Superdávky“.

Poslanec Marek Novák navrhl bod k digitalizaci.

Předsedkyně Monika Brzesková dala hlasovat k vystoupení hostů. V hlasování č. 11 se vyslovilo pro všech 18 přítomných poslanců. Návrh byl přijat.

Kateřina Nováková uvedla, že je ředitelkou pobytové služby, sociální pobytové služby, pečují o osoby s mentálním postižením a s jinými přidruženými postiženími. Zákon z loňského roku, který upravuje to, komu můžou poskytovat sociální službu a za jakých podmínek. V podstatě do této doby mohli mít děti a dospělé na jednom pokoji. Mohli využívat spolu společenské prostory, jako je jídelna, zahrada atd. Tento zákon to bohužel znemožnil.

Účinnost byla hned od 1. 3. 2026, tudíž jako poskytovatelé neměli vůbec žádnou možnost se na to připravit. Doposud od MPSV nedostali žádnou metodiku, která by popsala, jak je to přesně myšleno, protože pokud pečují o děti, tak některé děti májí dané na ústavní výchovu a ústavní výchova probíhá do 18 let, ale soud ji může prodloužit do 19 let. Dále popsala danou problematiku.

Karel Lipmann příspěvkové organizace v Ústeckém kraji, dodal, že Ústecký kraj, ač jsou strukturou obyvatelstva jedny z nejpostiženějších, mají směrné číslo nejmenší v republice. Například Zlínský kraj, Olomoucký kraj dostávají stoprocentní částku na dotace, ovšem Ústecký kraj je velmi krácený.

5/ Návrh termínu a pořadu 5. schůze výboru

Předsedkyně Monika Brzesková oznámila termín příští schůze výboru, a to ve středu 18. 3. 2026 od 9,00 hodin. V hlasování č. 12 se vyslovilo pro všech 20 přítomných poslanců. Usnesení č. 18 bylo přijato.

Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

z m o c ň u j e předsedkyni výboru Moniku Brzeskovou, aby svolala 5. schůzi výboru pro sociální politiku

7/ Volba nového předsedy výboru podle § 35 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Předsedkyně Monika Brzesková zahájila tajnou volbu nového předsedy výboru pro sociální politiku Mariana Jurečku.

Po provedení tajné volby Igor Hendrych předseda volební komise přečetl výsledky. Volba předsedy výboru pro sociální politiku ze dne 18. února 2026, byla to první volba a první kolo. Celkově 22 přítomných, počet odevzdaných platných lístků bylo 19, 1 lístek byl neplatný, počet neodevzdaných hlasovacích lístků, 0. Počet platných hlasovací lístků pro navrženého kandidáta byl 7. Z toho plyne závěr, že předsedou výboru pro sociální politiku v tomto kole v této volbě nebyl zvolen navržený kandidát pan Marian Jurečka, kde jsou podepsáni všichni členové volební komise.

Poslankyně Věra Adámková navrhla přerušení tohoto bodu.

Předsedkyně Monika Brzesková dala hlasovat k přerušení tohoto bodu. V hlasování č. 13 pro se vyslovilo 15 poslanců, proti 3, zdrželi se 1. Usnesení č. 19 bylo přijato.

Výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

p ř e r u š u j e bod „volba nového předsedy“ do příští schůze výboru pro sociální politiku.

Zapsala: J. Kostková

Irena N ě m c o v á , v. r.

Monika B r z e s k o v á , v. r.

ověřovatelka výboru

předsedkyně výboru

Přílohy:

Pozměňovací návrh

poslankyně

Venduly Svobodové

k návrhu poslanců Aleny Schillerové, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleše Juchelky, Karla Havlíčka, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

ST 11

Návrh poslanců Aleny Schillerové, Andreje Babiše, Tomia Okamury, Petra Macinky, Aleše Juchelky, Karla Havlíčka, Taťány Malé, Radima Fialy a Borise Šťastného na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:

Čl. I zní:

„Čl. I

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 585/2006 Sb., zákona č. 153/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 332/2014 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 99/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 310/2017 Sb., zákona č. 92/2018 Sb., zákona č. 32/2019 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 255/2020 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 216/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 455/2022 Sb., zákona č. 321/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona č. 89/2024 Sb., zákona č. 163/2024 Sb., zákona č. 395/2024 Sb., zákona č. 417/2024 Sb., zákona č. 436/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 84/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 324/2025 Sb. a zákona č. 360/2025 Sb., se mění takto:

V § 5b odst. 2 písm. a) se slova „nebo druhé“ nahrazují slovy „, druhé nebo třetí“.

V § 5b odst. 2 písm. b) se slova „věty třetí“ nahrazují slovy „věty čtvrté“.

V § 5b odst. 2 písm. c) se slova „nebo druhé“ nahrazují slovy „, druhé nebo třetí“ a slova „věty třetí“ se nahrazují slovy „věty čtvrté“.

V § 14 odst. 5 větě první se slova „30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026“ nahrazují slovy „35 % průměrné mzdy“.

V § 14 odst. 5 se za větu druhou vkládá věta „U osoby samostatně výdělečně činné, která zahájila samostatnou výdělečnou činnost v době, kdy se pro účely placení záloh považovala za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle § 13a odst. 7 a 8 z důvodu uvedeného v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné v kalendářních měsících, v nichž vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost, nejméně 25 % průměrné mzdy od kalendářního měsíce, v němž tato osoba přestala splňovat důvod uvedený v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, a dále v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech; to platí jen tehdy, pokud byl důvod uvedený v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění splněn nepřetržitě alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž tato osoba přestala tento důvod splňovat; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou.“.“.

V Čl. II se doplňuje bod 4, který zní:

„4. Ustanovení § 14 odst. 5 věty třetí zákona č. 589/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije také na osobu samostatně výdělečně činnou, která zahájila samostatnou výdělečnou činnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v době, kdy se pro účely placení záloh považovala za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle § 13a odst. 7 a 8 z důvodu uvedeného v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, a splňuje podmínky podle § 14 odst. 5 věty třetí; snížení nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu podle § 14 odst. 5 věty třetí se však použije nejdříve pro kalendářní měsíc, v němž tento zákon nabývá účinnosti. Za kalendářní měsíce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů.“.

O d ů v o d n ě n í:

Pozměňovací návrh reaguje na praktickou situaci osob, které po delší době osobní péče o malé dítě obnovují ekonomickou aktivitu a často hledají flexibilní formu výdělku. V praxi jde typicky o matky, na něž v období rané péče o dítě dopadají největší bariéry návratu na trh práce. Smyslem návrhu je posílit motivaci a reálnou možnost zahájit nebo rozvinout samostatnou výdělečnou činnost po období intenzivní rodinné péče, a to snížením minimálního odvodového zatížení v počáteční fázi podnikání po skončení osobní péče o dítě do 4 let věku.

Stávající konstrukce minimálních vyměřovacích základů u OSVČ vede k tomu, že osoba, která zahájí samostatnou výdělečnou činnost v době, kdy je její činnost pro účely záloh považována za vedlejší (typicky z důvodu osobní péče o dítě do 4 let), se v roce zahájení nachází v režimu vedlejší činnosti s nižším minimem, avšak po skončení péče a přechodu do režimu hlavní činnosti čelí skokovému nárůstu minimálního vyměřovacího základu. Pozměňovací návrh tento přechod zmírňuje cíleným dvouletým obdobím se sníženým minimem 25 % průměrné mzdy, které se uplatní od kalendářního měsíce, v němž osoba přestala osobně pečovat o dítě do 4 let, a dále po dobu dvou bezprostředně následujících kalendářních roků, a to pouze v měsících, v nichž OSVČ vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost.

Aby byla podpora zaměřena na osoby s reálnou a delší dobou rodinné péče a zároveň se předešlo účelovým postupům, je zavedená podmínka, že osobní péče o dítě do 4 let věku musí trvat nepřetržitě alespoň 12 kalendářních měsíců bezprostředně před měsícem, v němž tato péče skončila. Tím se zvýhodnění cílí na osoby, které skutečně absolvovaly významné období péče spojené s omezením výdělečné aktivity, a současně se zachovává přiměřená právní jistota a kontrolovatelnost podmínky.

Návrh zároveň zachovává pojistnou logiku stávající úpravy, podle níž se zvýhodnění 25 % neuplatní u osob, které v období 20 let před rokem zahájení činnosti již OSVČ byly; zůstává tak zachován princip, že jde o podporu faktického „návratu“ do podnikání po dlouhé době, nikoli o opakované využívání zvýhodnění.

Současně z legislativních důvodů návrh váže vymezení rozhodné skutečnosti na § 9 odst. 6 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tedy na právní důvod, na jehož základě se samostatná výdělečná činnost pro účely důchodového pojištění (a v návaznosti i pro účely záloh podle § 13a odst. 7 a 8 zákona č. 589/1992 Sb.) považuje za vedlejší. Takové navázání je výhodné zejména z těchto důvodů:

zajišťuje systémovou provázanost s existující právní kvalifikací vedlejší samostatné výdělečné činnosti a zabraňuje vzniku paralelních, jen podobně formulovaných testů v různých předpisech,

posiluje právní jistotu a jednotný výklad, protože orgány sociálního zabezpečení již tento důvod v praxi posuzují (včetně dokazování a administrace oznámení podle § 13a),

omezuje riziko výkladových sporů o význam pojmů osobní péče v tomto zákoně a současně umožňuje, aby se pravidlo uplatnilo i na osoby v obdobném postavení mimo pracovněprávní režim (nejde tedy o vazbu na institut rodičovské dovolené podle zákoníku práce, ale o objektivní důvod vymezený v systému důchodového pojištění),

přispívá k legislativní udržitelnosti: v případě budoucích změn vymezení tohoto důvodu v zákoně o důchodovém pojištění se zajistí automatická souladnost navazující úpravy bez nutnosti dodatečných oprav nebo bez rizika, že by se definice v jednotlivých zákonech rozjely.

Technické změny v § 5b reagují na legislativně-technický důsledek vložení nové věty do § 14 odst. 5. Dochází k posunu číslování vět, přičemž § 5b pracuje s odkazy právě na věty § 14 odst. 5 při konstrukci minimálního ročního vyměřovacího základu. Úpravy v § 5b zajišťují, aby roční minimum správně reflektovalo nové snížené minimum u dotčené skupiny, a současně aby odkaz na minimum pro vedlejší činnost (11 % průměrné mzdy) zůstal zachován věcně správně i po přečíslování vět.

Přechodné ustanovení je navrženo tak, aby nová úprava dopadla i na osoby, které splňují podmínky nové věty § 14 odst. 5, avšak samostatnou výdělečnou činnost zahájily již před účinností změny. Zároveň se výslovně stanoví, že snížení minima se použije nejdříve od kalendářního měsíce nabytí účinnosti zákona a za předchozí měsíce se postupuje podle dosavadní právní úpravy; tím se vylučuje nežádoucí pravá retroaktivita, potřeba přepočtů a vracení pojistného za minulost.

K bodům 1 až 3 (§ 5b odst. 2 písm. a) až c))

V § 5b odst. 2 písm. a) a v části písm. c) se rozšiřuje odkaz na nejnižší měsíční vyměřovací základ pro hlavní samostatnou výdělečnou činnost tak, aby vedle dosavadní věty první nebo druhé zahrnoval i nově vloženou větu třetí § 14 odst. 5. Tím je zajištěno, že při roční konstrukci minimálního vyměřovacího základu bude zohledněno i nové dvouleté zvýhodnění u osob přecházejících z vedlejší do hlavní činnosti po skončení osobní péče o dítě do 4 let věku.

Současně se v § 5b odst. 2 písm. b) a v části písm. c) mění odkaz na větu třetí § 14 odst. 5 na větu čtvrtou, neboť po vložení nové věty se dosavadní pravidlo pro minimum u vedlejší činnosti (11 % průměrné mzdy) posouvá na další pořadí. Jde o čistě legislativně-technickou úpravu odkazů, která nemění věcný obsah minima pro vedlejší činnost, pouze udržuje správnost citací v návazném ustanovení.

K bodu 5 (§ 14 odst. 5 věta třetí – podpora OSVČ po skončení osobní péče)

Za větu druhou § 14 odst. 5 se vkládá nové pravidlo, které zavádí pro vymezenou skupinu OSVČ snížený nejnižší měsíční vyměřovací základ ve výši 25 % průměrné mzdy. Skupina je vymezena tak, že OSVČ zahájila samostatnou výdělečnou činnost v době, kdy se pro účely placení záloh považovala za vedlejší z důvodu osobní péče o dítě do 4 let věku. Zvýhodnění se uplatní pouze v měsících, kdy je činnost vykonávána jako hlavní, a začíná již od kalendářního měsíce skončení osobní péče, aby bylo přechodné období co nejplynulejší, a pokračuje i v následujících dvou kalendářních letech.

Podmínka nepřetržité osobní péče po dobu nejméně 12 kalendářních měsíců bezprostředně před skončením péče zajišťuje cílenost podpory na osoby s reálnou a delší dobou rodinné péče a současně omezuje riziko účelového jednání. Zachovává se rovněž vyloučení opakovaného čerpání zvýhodnění u osob, které byly OSVČ v posledních 20 letech před rokem zahájení činnosti.

Vymezení rozhodného důvodu je v normativním textu vztaženo na § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, protože jde o již zavedený systémový důvod vedlejší samostatné výdělečné činnosti, který je použit i v § 13a odst. 7 a 8 pro režim placení záloh; tím se zajišťuje jednotný výklad, administrativní jednoduchost a vylučuje se vznik duplicitních definic téhož institutu v různých právních předpisech.

K bodu 6 (Čl. II – doplnění přechodného ustanovení)

Přechodné ustanovení umožňuje použít nové pravidlo i u osob, které zahájily samostatnou výdělečnou činnost před účinností zákona, avšak splňují podmínky nové věty § 14 odst. 5. Současně se výslovně stanoví, že snížení nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu se použije nejdříve pro kalendářní měsíc nabytí účinnosti zákona a za dřívější měsíce se postupuje podle dosavadní úpravy. Tím se zajišťuje právní jistota, vylučuje se pravá retroaktivita a brání se vzniku administrativně náročných přepočtů pojistného za minulá období.

Dopady na státní rozpočet a rozpočty územně správních celků

Nižší výběr pojistného za sociální pojištění se odhadujeme na 250 až 300 milionů korun ročně. Tento náklad je vyvážen úsporami v jiných oblastech. Statistická data ukazují, že 80 % žen po skončení rodičovské dovolené nepokračuje u původního zaměstnavatele, přičemž 25 % z nich následně skončí na úřadu práce. Tato situace vytváří státu náklady spojené se sociálními dávkami, podporou v nezaměstnanosti a platbou zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Navrhovaná úprava usnadňuje návrat do ekonomické aktivity prostřednictvím vlastního podnikání, snižuje počet osob závislých na státní podpoře a tím generuje výrazné úspory na veřejných rozpočtech. Celkový dopad je tedy pro státní rozpočet příznivý, neboť snížení výběru pojistného je kompenzováno nižšími výdaji na sociální podporu a služby.

Platné znění zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanost, ve znění pozdějších předpisů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

[změny provedené návrhem zákona ČERNĚ, změny provedené pozměňovacím návrhem ČERVENĚ]

§ 5b

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka určená touto osobou, která činí nejméně 50 % daňového základu před rokem 2024 a od roku 2024 55 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob. Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový základ poměrná část daňového základu; tato část se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.

(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce

a) jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první nebo druhé, druhé nebo třetí a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc,

b) jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty třetí věty čtvrté a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely tohoto zákona dobou, po kterou tento poživatel měl nárok na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, rozumí též doba dočasné pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění,

c) hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první nebo druhé, druhé nebo třetí a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty třetí věty čtvrté a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se daňový základ dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; ustanovení odstavce 1 věty třetí platí zde obdobně.

(3) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, činí součin měsíčního vyměřovacího základu pro pásmo paušálního režimu, podle kterého je určena paušální daň, stanoveného podle § 14 odst. 3 platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu.

(4) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ, jehož výši určuje osoba samostatně výdělečně činná. Měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Maximální měsíční základ však nemůže být vyšší než částka rovnající se průměru, který z vyměřovacího základu určeného nebo vypočteného podle § 5b odst. 1 za kalendářní rok na naposledy podaném přehledu podle § 15 připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost; věta druhá platí i zde. Maximální měsíční základ stanovený podle věty třetí platí od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl podán přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní rok, do měsíce v následujícím kalendářním roce, v němž byl nebo měl být podán tento přehled; pokud je podle tohoto přehledu podaného v následujícím kalendářním roce maximální měsíční základ vyšší než dosavadní maximální měsíční základ, platí maximální měsíční základ podle tohoto přehledu již od měsíce, v němž byl podán tento přehled. Pokud byl přehled podle § 15 odst. 1 podán opožděně, stanoví se měsíční základ za měsíc, který následuje po měsíci, v němž měl být tento přehled podán, do měsíce, v němž byl tento přehled podán, ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. K přehledu podle § 15 podanému za kalendářní rok před více než 3 roky před kalendářním rokem, v němž se pojistné na nemocenské pojištění platí, se nepřihlíží. Nelze-li maximální měsíční základ stanovit podle věty třetí, činí maximální měsíční základ polovinu průměrné mzdy za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila výkon samostatné výdělečné činnosti, a v následujícím kalendářním roce za kalendářní měsíce končící kalendářním měsícem, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1. Při doplacení pojistného na nemocenské pojištění podle § 14c odst. 5 se pojistné na nemocenské pojištění stanoví z měsíčního základu určeného ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Pokud v kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ji nevykonávala aspoň ve 4 kalendářních měsících, určuje si v následujícím kalendářním roce měsíční základ tak, jako by v tomto roce samostatnou výdělečnou činnost zahájila; takto se postupuje ještě v kalendářním roce následujícím po kalendářním roce uvedeném v části věty před středníkem, a to až do kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná podala nebo měla podat přehled podle § 15 odst. 1. Měsíční základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění a vyšší než měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem ve zvoleném pásmu paušálního režimu.

§ 14

(1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. e) bodě 1 z měsíčního vyměřovacího základu. Osoba samostatně výdělečně činná, která dosáhla důchodového věku a má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, může výši zálohy na pojistné za kalendářní měsíc stanovit procentní sazbou ve výši 22,7 %; tyto podmínky musí být splněny po celý kalendářní měsíc, za který se uplatňuje tato procentní sazba. Podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc se považuje za splněnou, pokud osoba samostatně výdělečně činná pobírala starobní důchod v plné výši od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřela, do dne úmrtí. Stanovit výši zálohy na pojistné podle věty třetí je možné nejdříve od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná obdržela rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o uplatnění slevy na pojistném pro účely placení záloh na pojistné se přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok; toto oznámení přitom platí i pro další kalendářní roky, pokud jsou splněny bez přerušení podmínky pro nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu 55 % z částky rovnající se průměru, který z daňového základu podle § 5b odst. 1 za tento rok připadá na 1 kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.

(3) Výše měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, činí pro

a) první pásmo paušálního režimu částku nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu podle odstavce 5 věty první zvýšeného o 15 %,

b) druhé pásmo paušálního režimu 28050 Kč a

c) třetí pásmo paušálního režimu 42900 Kč.

(4) Na základě oznámení osoby samostatně výdělečně činné příslušná územní správa sociálního zabezpečení poměrně sníží na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období posledních 3 kalendářních měsíců, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce, které v kalendářním roce předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém bylo podáno oznámení o snížení, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Takto snížený měsíční vyměřovací základ nesmí být nižší než vyměřovací základ stanovený podle odstavce 5. Nedošlo-li k poklesu příjmů, příslušná územní správa sociálního zabezpečení bezodkladně po obdržení oznámení zašle osobě samostatně výdělečně činné sdělení o tom, že k jejímu oznámení nelze z tohoto důvodu přihlédnout.

(5) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026 35 % průměrné mzdy. V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné nejméně 25 % průměrné mzdy; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. U osoby samostatně výdělečně činné, která zahájila samostatnou výdělečnou činnost v době, kdy se pro účely placení záloh považovala za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle § 13a odst. 7 a 8 z důvodu uvedeného v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné v kalendářních měsících, v nichž vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost, nejméně 25 % průměrné mzdy od kalendářního měsíce, v němž tato osoba přestala splňovat důvod uvedený v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, a dále v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech; to platí jen tehdy, pokud byl důvod uvedený v § 9 odst. 6 písm. d) zákona o důchodovém pojištění splněn nepřetržitě alespoň po dobu 12 kalendářních měsíců bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž tato osoba přestala tento důvod splňovat; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8), činí nejméně 11 % průměrné mzdy.

(6) Za kalendářní měsíc, který následuje po měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2 a 4 platí do kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce.

(7) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není povinna platit zálohy na pojistné v období podle odstavce 4, oznámila-li příslušné územní správě sociálního zabezpečení, že v důsledku poklesu příjmů stanoveného obdobně podle odstavce 4 by jí v tomto období nevznikla účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění. Nedošlo-li k poklesu příjmů, postupuje se podle odstavce 4.

(8) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.

(9) Zálohy na pojistné není povinna platit osoba samostatně výdělečně činná za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a za kalendářní měsíce bezprostředně následujícího kalendářního roku, pokud tato osoba samostatně výdělečně činná v období 5 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, nebyla osobou samostatně výdělečně činnou. Věta první se nepoužije u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu.

(10) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2, 4 a 5.

(11) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.

(12) Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.

(13) Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2026

X. volební období

___________________________________________________________

Pozměňovací návrh

Poslance Mariana Jurečky

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 540/2020 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb. (sněmovní tisk č. 11/0)

Článek I poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 540/2020 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb. (sněmovní tisk č. 11/0) zní:

Odůvodnění:

Poslanecký návrh zákona v podobě sněmovního tisku č. 11 navrhuje snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost z úrovně 40 % průměrné mzdy na 35 % průměrné mzdy s účinností od roku 2026. Předkladatel tohoto pozměňovacího návrhu se domnívá, že takto výrazné jednorázové snížení představuje nepřiměřený zásah do příjmové stránky důchodového systému a může v dlouhodobém horizontu negativně ovlivnit výši důchodových nároků osob samostatně výdělečně činných.

Navržený pozměňovací návrh proto představuje kompromisní řešení, které zachovává snížení minimálního vyměřovacího základu oproti stávajícímu stavu, avšak v mírnější podobě, konkrétně na úrovni 37,5 % průměrné mzdy. Toto nastavení zmírňuje negativní dopady navrhované změny na veřejné rozpočty a současně omezuje riziko nadměrného oslabení budoucích důchodových nároků osob samostatně výdělečně činných.

Cílem pozměňovacího návrhu je dosažení vyváženého kompromisu mezi potřebou odpovědného hospodaření veřejných financí a snahou o snížení odvodové zátěže osob samostatně výdělečně činných. Navržené řešení respektuje ekonomickou realitu podnikání, posiluje stabilitu a předvídatelnost právního prostředí a přispívá k udržitelnému nastavení systému sociálního zabezpečení.

V Praze dne 13. 2. 2026

Marian Jurečka

Platné znění zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s vyznačením navrhovaných změn

§ 14

(…)

Pozměňovací návrh

Poslance Mariana Jurečky

Odůvodnění:

Poslanecký návrh zákona v podobě sněmovního tisku č. 11 navrhuje jednorázové snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost z úrovně 40 % průměrné mzdy na 35 % průměrné mzdy s účinností od roku 2026. Předkladatel tohoto pozměňovacího návrhu považuje takto náhlou změnu za nepřiměřeně skokovou, a to jak z hlediska stability a udržitelnosti důchodového systému, tak z hlediska dlouhodobé předvídatelnosti právního prostředí pro osoby samostatně výdělečně činné.

S cílem zmírnit negativní dopady jednorázového zásahu do příjmové stránky důchodového systému a současně zachovat deklarovaný záměr směřovat k cílové hodnotě 35 % průměrné mzdy předkládá tento pozměňovací návrh alternativní řešení spočívající v postupném snižování minimálního vyměřovacího základu. Konkrétně se navrhuje snížení této hodnoty o procentní bod ročně v období let 2026 až 2030, čímž bude cílové úrovně dosaženo postupně a předvídatelným způsobem.

Navržený postup lépe vyvažuje dva legitimní politické zájmy: na jedné straně potřebu zajistit dlouhodobou finanční udržitelnost důchodového systému, jehož příjmy jsou snížením minimálního vyměřovacího základu přímo dotčeny, a na straně druhé snahu o zmírnění odvodové zátěže osob samostatně výdělečně činných. Postupné snižování minimálního vyměřovacího základu umožňuje rozložit negativní dopad tohoto opatření do veřejných rozpočtů v čase a zabránit náhlému výpadku příjmů systému sociálního zabezpečení.

Pozměňovací návrh tak představuje kompromisní řešení, které respektuje princip odpovědného hospodaření veřejných financí a zároveň reaguje na oprávněné požadavky podnikající veřejnosti na stabilní a předvídatelné právní prostředí.

V Praze dne 13. 2. 2026

Marian Jurečka v. r.

Platné znění zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s vyznačením navrhovaných změn

§ 14

(…)

(5) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026 39 % průměrné mzdy v roce 2026, 38 % průměrné mzdy v roce 2027, 37 % průměrné mzdy v roce 2028, 36 % průměrné mzdy v roce 2029 a 35 % průměrné mzdy od roku 2030. V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné nejméně 25 % průměrné mzdy; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8), činí nejméně 11 % průměrné mzdy.

Pozměňovací návrh

Poslance Mariana Jurečky

„§ 14 odst. 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 540/2020 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb., zní: „(5) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí 40 % průměrné mzdy. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost, která pečuje osobně o dítě ve věku do 4 let, o osobu mladší 10 let závislou na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo ve stupni II (středně těžká závislost), nebo o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), činí nejméně 35 % průměrné mzdy. V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost podle věty první nebo druhé zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné nejméně 25 % průměrné mzdy; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8), činí nejméně 11 % průměrné mzdy.“.“.

Odůvodnění:

Poslanecký návrh zákona v podobě sněmovního tisku č. 11 navrhuje jednorázové snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost z úrovně 40 % průměrné mzdy na 35 % průměrné mzdy s účinností od roku 2026. Předkladatel tohoto pozměňovacího návrhu považuje takto náhlou plošnou změnu z hlediska stability a udržitelnosti důchodového systému za nepřiměřenou. Má za to, že pokud má dojít ke snížení záloh, pak taková změna by měla být nikoli plošná, ale cílená pouze na ty osoby samostatně výdělečně činné, u kterých je pro takové snížení spravedlivý důvod.

Za tyto osoby předkladatel považuje osoby pečující o dítě do věku 4 let nebo o dítě ve věku do 10 let závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I a II nebo o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni III nebo IV. Tito pečující jsou ve výdělečné činnosti významně omezeni náročností péče. Často vykonávají samostatnou výdělečnou činnost v menším rozsahu (v rozsahu částečného úvazku), nepravidelně (podle zdravotního stavu opečovávané osoby, dostupnosti služeb apod.) a s nižšími a kolísajícími příjmy.

Pro tyto osoby se navrhuje minimální zálohy snížit, resp. ponechat na úrovni z roku 2025, tj. 35 % průměrné mzdy. Pro ostatní OSVČ se navrhuje zachovat schválené navýšení na 40 %.

Pečujícím osobám snížení záloh pomůže legálně podnikat i při nižších výdělcích a zlepší slaďování pracovního a rodinného života, podpoří jejich ekonomickou aktivitu a jejich postupný návrat na trh práce a sníží riziko sociálního propadu pečujících domácností.

Marian Jurečka v. r.

Pozměňovací návrh

Poslance Mariana Jurečky

„§ 14 odst. 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 540/2020 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb., zní: „(5) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí 40 % průměrné mzdy. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost, která pečuje osobně o dítě ve věku do 4 let, o osobu mladší 10 let závislou na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo ve stupni II (středně těžká závislost), nebo o osobu závislou na péči jiné osoby ve stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), činí nejméně 25 % průměrné mzdy. V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné nejméně 25 % průměrné mzdy; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8), činí nejméně 11 % průměrné mzdy.“.“.

Odůvodnění:

Poslanecký návrh zákona v podobě sněmovního tisku č. 11 navrhuje jednorázové snížení minimálního měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost z úrovně 40 % průměrné mzdy na 35 % průměrné mzdy s účinností od roku 2026. Předkladatel tohoto pozměňovacího návrhu považuje takto náhlou plošnou změnu z hlediska stability a udržitelnosti důchodového systému za nepřiměřenou. Má za to, že pokud má dojít ke snížení záloh, pak taková změna by měla být nikoli plošná, ale cílená pouze na ty osoby samostatně výdělečně činné, u kterých je pro takové snížení spravedlivý důvod.

Pro tyto osoby navrhuje předkladatel snížit minimální zálohy na 25 % průměrné mzdy, tedy na stejnou úroveň, jaká je stanovena pro začínající OSVČ. Pro ostatní OSVČ se navrhuje ponechat již schválené navýšení na 40 %.

Marian Jurečka v. r.

Pozměňovací návrh

poslanců Jana Papajanovského, Věry Kovářové, Elišky Olšákové, Lucie Sedmihradské a Pavly Pivoňky Vaňkové

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:

V tisku 11/0, se čl. I nahrazuje následujícím zněním:

„V § 14 odst. 5 větě první zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 259/2017 Sb., zákona č. 540/2020 Sb. a zákona č. 349/2023 Sb., se slova „30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026“ nahrazují slovy „40 % průměrné mzdy, s výjimkou osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zemědělská výroba, lesní a vodní hospodářství nebo živnostenské podnikání řemeslné; pro takovou osobu činí měsíční vyměřovací základ nejméně 35 % průměrné mzdy. Vykonává-li osoba samostatně výdělečně činná současně více činností, přičemž pro některé z nich je měsíční vyměřovací základ stanoven ve výši nejméně 35 % průměrné mzdy, a pro některé jako nejméně 40 % průměrné mzdy, stanoví se minimální měsíční vyměřovací základ podle převažující z těchto činností“.“

Odůvodnění:

Poslanecký návrh zákona v podobě ST č. 11 byl předložen s cílem zastavit nárůst minimálního měsíčního vyměřovacího základu pro osoby vykonávající samostatnou výdělečnou činnost jako činnost hlavní. Ačkoliv součástí ST č. 11 není vyčíslení předpokládaných finančních dopadů, předkladatelka tohoto návrhu JUDr. Alena Schillerová, Ph.D., v rámci rozpravy o tomto ST na schůzi rozpočtového výboru uvedla, že roční dopad tohoto opatření do veřejných rozpočtů je experty Ministerstva financí předpokládán ve výši 3 500 000 000 Kč.

S cílem snížit vyčíslený dopad ST č. 11 do veřejných rozpočtů předkládáme tento pozměňovací návrh, který zachovává snížení měsíčního vyměřovacího základu na 35 % pouze pro osoby vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zemědělská výroba, lesní a vodní hospodářství nebo živnostenské podnikání řemeslné; ostatním osobám by měsíční vyměřovací základ vzrostl na 40 % tak, jak stanoví zákon v platném a účinném znění. Princip tohoto zvýhodnění odpovídá struktuře tzv. výdajových paušálů tak, jak s nimi pracuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Nižší vyměřovací základ tedy bude platit pro ty OSVČ, které mohou využít nejvýhodnější 80% výdajový paušál podle zákona o daních z příjmu.

Pozměňovací návrh má tak za cíl zastavit prohlubování rozdílů ve zdanění vysokopříjmových OSVČ (např. v oblasti konzultantských či IT služeb) oproti zaměstnancům působícím v totožných sektorech, a zároveň zastavuje růst zdanění pro nízkopříjmové (zejména řemeslné) OSVČ. Návrh je v tomto ohledu v souladu s doporučením reformy Chytřejší daně, zpracované ekonomickými experty z PAQ research, Centra veřejných financí či Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při CERGE-EI.

Mgr. Jan Papajanovský v. r.

Ing. Věra Kovářová v. r.

Mgr. Eliška Olšáková v. r.

doc. Ing. Lucie Sedmihradská, Ph.D. v. r.

Mgr. Ing. Pavla Pivoňka Vaňková v. r.