Zápis z jednání č. 4 (3/4)

1932615579863002026

10. volební období

ZÁPIS

ze 4. schůze zahraničního výboru,

která se konala dne 22. ledna 2026 od 10.30 hodin

v místnosti č. K 250 - zasedací místnost zahraničního výboru Poslanecká sněmovna, Sněmovní 1/1, 118 26 Praha 1

Přítomni: poslankyně J. Berkovcová, K. Demetrashvili, A. Nedomová, G. Svárovská, B. Urbanová, poslanci M. Benda, D. Blažej, D. Doksanský, S. Fridrich, T. Kohoutek, J. Lipavský, H. Okamura, M. Ratiborský, P. Sokol, J. Strýček, F. Turek, R. Vondráček, M. Ženíšek

Omluveni: poslanec J. Rajchl

NÁVRH pořadu

Návrh závěrečného účtu kapitoly 306 – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky za

rok 2024

uvede: Mgr. Radek Rubeš, státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí

Ing. Oldřich Zajíček, ředitel odboru správy rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí

zpravodaj: posl. Mgr. Tomáš Kohoutek, MBA

Ustavení podvýborů zahraničního výboru

Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru

Sdělení předsedy

Různé

Aktuální informace k situaci v Íránu

uvede: Ing. Marek Libřický, vrchní ředitel sekce bezpečnostní a mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí

Mgr. Petr Hladík, ředitel odboru států Blízkého východu a severní Afriky Ministerstva zahraničních věcí

zpravodaj: posl. Mgr. Hayato Okamura

Př. R. Vondráček zahájil schůzi v 10.40 hodin. Přivítal dva nové členy zahraničního výboru – posl. J. Lipavského a posl. M. Ženíška.

Poté navrhl, aby ověřovatelem schůze byl posl. T. Kohoutek, s čímž poslanci souhlasili /hlasování 17-0-0 je zachyceno v příloze/.

Následně se dotázal, zda je návrh na změnu programu schůze.

Posl. M. Benda navrhl, aby jako druhý bod na programu schůze byla zařazena volba místopředsedů zahraničního výboru.

Posl. B. Urbanová požádala o zařazení návrhu na odvolání poslance F. Turka z funkce místopředsedy zahraničního výboru, a to jako třetí bod na programu schůze.

Posl. J. Lipavský navrhl zařadit dva nové body – Plán na otevření zastupitelského úřadu v Ománu a Účast České republiky na Expo 27 v Bělehradě.

Posl. K. Demetrashvili navrhla doplnění programu o bod – Aktuální situace v Grónsku, který avizovala již před schůzí.

Posl. H. Okamura vystoupil s návrhem na předřazení šestého bodu (Aktuální informace k situaci v Íránu) za hlasování o odvolání místopředsedy, tedy jako čtvrtý bod. Současně požádal o zařazení nového bodu – Problematika změny pojetí transformační spolupráce v rámci agendy Ministerstva zahraničních věcí.

Posl. G. Svárovská – vyjádřila souhlas s návrhem posl H. Okamury o zařazení nového bodu, nicméně uvedla, že by bylo vhodné tento bod zařadit na některou z příštích schůzí, aby bylo možné přizvat zástupce MZV.

Př. R. Vondráček seznámil přítomné poslance s hlasovací procedurou.

Hlasování:

Návrh posl. M. Bendy (volba mpř. ZAV jako druhý bod) – přijato /hlasování 18–0–0 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. H. Okamury (předřazení bodu 6.) – přijato /hlasování 18–0–0 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. B. Urbanové (odvolání mpř. F. Turka) – nepřijato /hlasování 4–9–5 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. K. Demetrashvili (zařazení bodu – Grónsko) – nepřijato /hlasování 9–6–3 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. J. Lipavského (zařazení bodu – ZÚ Omán) – nepřijato /hlasování 8–4–6 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. J. Lipavského (zařazení bodu – EXPO 2027) – nepřijato /hlasování 9–2–7 je zachyceno v příloze/.

Návrh posl. H. Okamury (transformační spolupráce) – nepřijato /hlasování 9–5–4 je zachyceno v příloze/.

Hlasování o programu jako celku – program byl schválen v následující podobě /hlasování 18–0–0 je zachyceno v příloze/.

SCHVÁLENÝ POŘAD

Návrh závěrečného účtu kapitoly 306 – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky za

rok 2024

uvede: Mgr. Radek Rubeš, státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí

Ing. Oldřich Zajíček, ředitel odboru správy rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí

zpravodaj: posl. Mgr. Tomáš Kohoutek, MBA

Volba místopředsedů zahraničního výboru

Aktuální informace k situaci v Íránu

uvede: Ing. Marek Libřický, vrchní ředitel sekce bezpečnostní a mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí

Mgr. Petr Hladík, ředitel odboru států Blízkého východu a severní Afriky Ministerstva zahraničních věcí

zpravodaj: posl. Mgr. Hayato Okamura

Ustavení podvýborů zahraničního výboru

Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru

Sdělení předsedy

Různé

Návrh závěrečného účtu kapitoly 306 – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky za rok 2024

Státní tajemník R. Rubeš – tento bod se týká Státního závěrečného účtu za rok 2024. Jedná se o údaje, které jsou již uzavřené, ale formálně nebyl tento bod dokončen při projednávání v Poslanecké sněmovně, a proto je nyní zařazen znovu.

Jak víte, předseda rozpočtového výboru požádal zahraniční výbor o opětovné projednání. V této situaci, kdy jde v podstatě o formalitu vztahující se k roku 2024, prosíme zahraniční výbor, aby tuto skutečnost vzal na vědomí a potvrdil již jednou projednaný materiál. Tento materiál byl součástí programu zahraničního výboru v dubnu 2025, kdy výbor doporučil a souhlasil s tím, aby závěrečný účet prošel beze změn.

Materiál jsme nyní předložili znovu a vy jste obdrželi dopis pana ministra P. Macinky, který potvrzuje, že předložená čísla věrně odpovídají údajům již dříve projednaným.

Řed. O. Zajíček – netřeba nic víc dodávat. Momentálně pracujeme na uzavření roku 2025 s tím, že Státní závěrečný účet za rok 2025 bychom měli doručit do konce března letošního roku.

Zpravodaj T. Kohoutek – všichni už jsme podobné tisky hlasovali i na jiných výborech a já bych pouze opakoval stanovisko pana státního tajemníka, takže myslím, že není potřeba více doplňovat.

Př. R. Vondráček – v obecné rovině platí základní princip, že vše, co nebylo projednáno a schváleno předchozí sněmovnou, podle zásady diskontinuity „padá pod stůl“. Nicméně jsme si u této příležitosti nechali vypracovat stanovisko legislativního odboru a nyní budeme postupovat tak, že si dřívější řádně projednané usnesení osvojíme a tím pádem nebude nutné znovu formalisticky projít celou debatu. Tento postup byl konzultován a lze ho považovat za kreativní, ale zároveň racionální přístup k jednacímu řádu, který se jeví jako v pořádku.

Obecná rozprava

Nikdo nevystoupil.

Podrobná rozprava

V podrobné rozpravě navrhl zpravodaj T. Kohoutek usnesení, které poslanci přijali /usn. č. 9, hlasování 18–0–0 je zachyceno v příloze/.

Po úvodním slovu státního tajemníka Ministerstva zahraničních věcí Mgr. Radka Rubeše, zpravodajské zprávě posl. Mgr. Tomáše Kohoutka, MBA a po rozpravě

zahraniční výbor

I. konstatuje, že v 9. volebním období zahraniční výbor projednal dne 24. dubna 2025 na své 39. schůzi návrh Státního závěrečného účtu za rok 2024 podle sněmovního tisku 964/0, a to u kapitoly 306 – Ministerstvo zahraničních věcí České republiky;

II. konstatuje, že k uvedené kapitole zahraniční výbor přijal dne 24. dubna 2025 usnesení 198 s následujícím zněním:

doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s předloženým návrhem závěrečného účtu kapitoly 306 - Ministerstvo zahraničních věcí za rok 2024 – v příjmech 766 808 435,26 Kč a výdajích 9 561 014 976,63 Kč“

pověřuje zpravodaje výboru, aby tento závěr výboru tlumočil na jednání rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny za účasti zpravodajů ostatních výborů“;

konstatuje, že výše uvedený kapitolní sešit ke sněmovnímu tisku 964/0 z 9. volebního období je zcela totožný s kapitolním sešitem sněmovního tisku 45/0 v 10. volebním období;

přejímá obsah usnesení 198 z 9. volebního období;

zmocňuje zpravodaje výboru Tomáše Kohoutka, aby s usnesením seznámil předsedu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.

Volba místopředsedů zahraničního výboru

Posl. M. Benda – v souladu s již dříve dojednanými dohodami navrhuji, aby se dalšími místopředsedy zahraničního výboru stali poslanci Petr Sokol a Marek Ženíšek.

Obecná rozprava

Posl. H. Okamura – prosím navržené kandidáty o krátké představení.

Posl. P. Sokol – co se týče mé předcházející profesní kariéry, jsem vysokoškolský učitel vystudovaný v oborech politologie a disertaci mám z politické geografie. Poté jsem více než 20 let pracoval v Evropském parlamentu a této oblasti jsem se věnoval také jako novinář.

Posl. M. Ženíšek – taktéž jsem se věnoval oblasti zahraniční a mezinárodní politiky na akademické půdě a tento výbor jsem v minulém volebním období necelé tři roky vedl.

Podrobná rozprava

V podrobné rozpravě navrhl př. R. Vondráček usnesení, které poslanci přijali /usn. č. 10, hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Zahraniční výbor

volí místopředsedy zahraničního výboru

posl. PhDr. Petra Sokola, Ph.D.

posl. PhDr. Marka Ženíška, Ph.D.

Aktuální informace k situaci v Íránu

Vrchní ředitel M. Libřický – děkuji za zařazení tohoto bodu, protože jde o téma, které nejen rezonuje ve veřejném prostoru, ale má i reálný dopad na dění nejen v regionu, ale i v širším, globálním kontextu. Vývoj v Íránu má totiž vliv i na situaci v dalších oblastech.

Současná vlna demonstrací začala na konci prosince. Bezprostředním spouštěčem byl přibližně třicetiprocentní propad hodnoty íránské měny. Je však zřejmé, že skutečné důvody protestů jsou mnohem hlubší. Propad měny byl důsledkem sankcí OSN a jejich ekonomického dopadu. Na začátku ledna demonstrace výrazně zesílily, lidé vyšli ve velkém do ulic a protesty nabyly masového charakteru.

Íránský režim na situaci reagoval velmi tvrdě. Jedním z opatření, které sice přímo nesouvisí s oběťmi na životech, ale zásadně ovlivňuje informovanost, bylo vypnutí internetu a izolace země. To má za následek, že nemáme přesná data o tom, co se v zemi děje. Odhady nicméně hovoří o nejméně 3 900 obětech na životech a zhruba 12 až 16 tisících zraněných. Ve stejných řádech se pohybují i počty zatčených, uvězněných či odsouzených, často s hrozbou trestu smrti.

Režim překvapivě obvinil z vývoje situace Spojené státy a Izrael. Opírá se přitom o veřejná prohlášení některých izraelských ministrů a tvrdí, že v Íránu působí izraelští agenti. Tato argumentace je z našeho pohledu lichá a neobhajitelná, protože by fakticky znamenala přiznání selhání vlastního režimu, k čemuž se íránské vedení evidentně nechce uchýlit.

V reakci na rozsah represí pohrozil americký prezident D. Trump zásahem, což se rovněž objevilo ve veřejném prostoru. Před týdnem došlo k uzavření íránského vzdušného prostoru a přerušení civilní letecké dopravy. Írán současně hrozil odvetnými kroky nejen vůči Izraeli, ale i vůči vojenským cílům v regionu. To se promítlo i do varování a cestovních doporučení pro okolní země. Ačkoliv tato bezprostřední hrozba později částečně opadla, nelze ji zcela vyloučit, zejména s ohledem na rychlost rozhodování americké strany.

V médiích se objevuje také jméno Rezy Pahlavího, působícího ve Spojených státech. Osobně považuji jeho vliv na dění přímo v Íránu za spíše omezený. Jeho výzvy na sociálních sítích mají v situaci, kdy je internet vypnutý, jen minimální dopad. Doporučoval bych proto tuto roli nepřeceňovat při hodnocení vývoje.

Naše reakce probíhá především prostřednictvím společného postupu Evropské unie. Došlo k jednotnému prohlášení všech 27 členských států EU, v němž jsme situaci v Íránu odsoudili. V bilaterální rovině jsme spolu s kolegou Petrem Hladíkem jednali s íránským velvyslancem, kterému jsme velmi jednoznačně sdělili naše stanovisko, včetně odsouzení násilí a připomenutí odpovědnosti režimu za ochranu životů a zdraví obyvatel.

Stejné postoje komunikujeme i přímo v Íránu prostřednictvím našeho zastupitelského úřadu, který nadále funguje a v rámci možností udržuje kontakt s tamními orgány. Naše sdělení jsou předávána přímo, bez zkreslení. Téma Íránu bude projednáno také na Radě pro zahraniční věci EU příští týden ve čtvrtek, kde se k němu Evropská unie znovu vyjádří, včetně naší pozice.

Rovněž bych rád zmínil, že v Praze proběhly demonstrace před íránským zastupitelským úřadem, takže íránská strana je dobře obeznámena s postojem české veřejnosti. Jak jsem již uvedl, náš zastupitelský úřad v Íránu zůstává v provozu. Pečlivě sledujeme vývoj v zemi i v celém regionu, průběžně jej vyhodnocujeme a jsme připraveni v případě potřeby adekvátně reagovat.

Ředitel odboru P. Hladík – v této souvislosti chci zdůraznit, že náš zastupitelský úřad nadále funguje, naše diplomaty jsme nestáhli. Jedním z důvodů je skutečnost, že na místě působí také Útvar rychlého nasazení Policie České republiky.

K tomuto kroku jsme přistoupili poté, co jsme jen za loňský rok realizovali na Blízkém východě tři evakuace. Přítomnost Policie České republiky a tohoto specializovaného týmu vnímám jako naprosto zásadní. Ať už šlo o Sýrii, Bejrút, nebo Teherán v červnu, vždy se potvrdilo, že ačkoliv jsou naši lidé připraveni nasazovat vlastní životy, přítomnost profesionálů výrazně zvyšuje bezpečnost a usnadňuje celou situaci — a to jak z hlediska operativního, tak komunikačního.

Jak zde již zaznělo, například při vypnutí internetu by bez této přítomnosti nebylo zajištěno ani základní spojení. To by zásadně omezilo naši schopnost situaci monitorovat a reagovat.

Rád bych proto zdůraznil, že do budoucna považujeme přítomnost ochranných či poradních týmů Policie České republiky za klíčovou. A to zejména s ohledem na skutečnost, že minimálně od 7. října 2023 není bezpečnostní situace na Blízkém východě klidnější a je pravděpodobné, že se v dohledné době nezlepší.

Obecná rozprava

Posl. G. Svárovská – mám otázku k jednání FAC (Rady pro zahraniční věci), které se uskuteční příští čtvrtek. Chápu, že situace je stále ve vývoji a že je ještě brzy s předstihem jednoho týdne předjímat konkrétní závěry. Přesto bych se ráda zeptala, s jakou rámcovou pozicí do tohoto jednání vstupujete?

V rámci zahraničněpolitické debaty se opakovaně objevují dvě témata. Prvním jsou cílené, zejména lidskoprávní sankce vůči konkrétním představitelům íránského režimu, tedy personální sankce za podíl na porušování lidských práv. Druhým tématem je možnost zařazení Íránských revolučních gard na seznam teroristických organizací.

Mohl byste prosím přiblížit, jakým způsobem o těchto variantách uvažujete a jak v současnosti hodnotíte celkovou situaci?

Vrchní ředitel M. Libřický – pokud jde o jednání příští týden, myslím, že mezi členskými státy panuje shoda v hodnocení samotného režimu a jeho charakteru. Nelze očekávat žádný zásadní obrat, nicméně bude pokračovat tlak na Írán, a to i prostřednictvím sankčních opatření.

V tomto směru nejsme nečinní. I v Praze tento týden proběhlo mezinárodní jednání zaměřené na prosazování a implementaci sankcí OSN vůči Íránu. Aktivně se tedy podílíme na jejich uplatňování.

Je připravován návrh nových sankčních seznamů zaměřených na cílené, zejména personální sankce. Tyto návrhy budou předmětem jednání. Nelze vyloučit, že u některých jmen nebude mezi členskými státy dosaženo shody, nicméně konkrétní seznam jsem zatím neviděl, takže jde v tuto chvíli pouze o obecnou poznámku.

Pokud jde o zařazení Íránských revolučních gard na seznam teroristických organizací, jedná se o otázku, které se Evropská unie věnuje dlouhodobě. V této věci však nepanuje shoda. Některé členské státy se k tomuto kroku staví rezervovaně, zejména z obav o bezpečnost svých občanů a diplomatického personálu v Íránu. Z tohoto důvodu bych v této oblasti v nejbližší době neočekával zásadní posun.

Pozice ČR je jednoznačná. Podporujeme zařazení Íránských revolučních gard jako organizace na seznam sankcionovaných subjektů. Jak zde ale již zaznělo, tento krok vyžaduje jednomyslnost všech členských států Evropské unie.

Z tohoto důvodu dlouhodobě postupujeme jinou cestou, a to prostřednictvím lidskoprávních sankcí. Nejde o přístup posledních měsíců — touto cestou se ubíráme již přibližně od roku 2011. V rámci tohoto režimu nesankcionujeme organizaci jako celek, ale její konkrétní představitele.

Aktuálně je připraven nový sankční seznam, který zahrnuje zhruba 21 dalších osob. Zaměřujeme se na jednotlivce, kteří jsou přímo odpovědní za provádění represí. Pokud tedy nejsou na seznamu uvedeny revoluční gardy jako celek, cílíme alespoň na jejich velitele v jednotlivých provinciích.

Jak bylo řečeno, nejde ani tak o otázku politické shody, ta zde v zásadě existuje, ale především o otázku uplatnitelnosti sankcí. Důkazní materiál musí být zpracován tak, aby obstál při případném soudním přezkumu, což je v tuto chvíli hlavní limitující faktor.

Na těchto krocích se aktivně podílíme. Nemohu zacházet do detailů, ale vzhledem k tomu, že máme v Íránu fungující ambasádu, jsme schopni některé sankční návrhy dokonce spolupředkládat, u jiných se připojujeme. Záleží přitom i na kapacitách jednotlivých zahraničních služeb a jejich schopnosti přispět relevantními informacemi.

Podstatné je, že tento přístup je dlouhodobý. Íránský režim se represivně chová minimálně od roku 2009, tedy od událostí tzv. Zelené revoluce, kdy již docházelo k zabíjení demonstrantů a masovému zatýkání. Právě od této doby se datuje systematická reakce Evropské unie, na níž se Česká republika dlouhodobě podílí.

Posl. H. Okamura – jak odhadujete reálnou šanci, že by v dohledné době mohlo v Íránu dojít ke změně současného režimu. A pokud by k takové změně skutečně došlo, jaký vývoj by podle vás mohl následovat. V minulém volebním období zde fungoval podvýbor pro lidská práva a demokracii v zahraničí a při jednom z jeho zasedání jsme v této místnosti přivítali také zástupce íránských opozičních sil v exilu. Odnesl jsem si tehdy dojem, že opozice je poměrně roztříštěná a že jí chybí jednotné vedení či jasná společná strategie. I proto by mě zajímalo, jak hodnotíte schopnost opozice případně převzít roli alternativy k současnému režimu.

Druhá otázka se týká postavení náboženských menšin v Íránu. Máte informace či povědomí o tom, jaké je každodenní postavení křesťanské menšiny, ale také malé židovské komunity? Jaká byla jejich situace v uplynulých letech a jak se jejich postavení změnilo v souvislosti se současnou krizí?

A konečně bych se chtěl zeptat na přítomnost českých občanů v Íránu v aktuální situaci. Mám na mysli osoby mimo diplomatický sbor — zda se tam stále nacházejí jednotliví čeští občané a v jakých podmínkách se případně nacházejí.

Vrchní ředitel M. Libřický – pokud jde o odolnost, respektive neodolnost současného režimu, byl bych v odhadech spíše opatrný. Nedával bych příliš velké naděje na jeho brzký pád. Represe jsou velmi silné a zatím nesledujeme výrazné trhliny především v bezpečnostním a mocenském aparátu.

Samozřejmě existují určité signály — například informace o tom, že někteří lidé z nejvyšších pater režimu, případně osoby na ně napojené, přesouvají svá aktiva, rodiny či sami sebe do zahraničí. To ale samo o sobě ještě neznamená, že by režim byl v bezprostředním ohrožení.

Nebyl bych tedy zbytečně optimistický ohledně rychlé změny. V nejbližší době nevidím reálný scénář, který by vedl k pádu režimu, ať už v souvislosti s případným americkým zásahem či jiným vnějším impulzem.

Otevřenou otázkou zůstává, co by následovalo „den poté“, pokud by k zásadní změně přece jen došlo. V tomto ohledu bych si dovolil obrátit se na kolegu znalce, protože právě tato fáze by byla z hlediska stability regionu naprosto klíčová.

Ředitel odboru P. Hladík – nechci se stylizovat do role znalce, ale dovolím si upozornit na jeden zásadní rozdíl. Často zaznívá otázka, proč syrský režim po více než padesáti letech vlády padl tak rychle. Důvodem bylo především to, že syrská armáda – přestože byla relativně dobře vybavená a vyzbrojená – ztratila ochotu režim dále bránit. Jakmile se tato opora zhroutila, celý systém se rozpadl v řádu dnů, doslova jako domeček z karet.

Pan ministr Lipavský mi může potvrdit, že jsme byli v Dauhá na konferenci v době, kdy syrská ambasáda ještě fungovala. Když jsme však z Dauhá odjížděli, ambasáda už musela být evakuována. Vývoj byl extrémně rychlý, právě proto, že režim ztratil loajalitu svých ozbrojených složek.

V Íránu je situace zásadně odlišná. Íránské revoluční gardy kontrolují minimálně polovinu íránské ekonomiky, což je klíčový faktor. Dále jsou zde jednotky Basídž a další složky represivního aparátu, které tvoří páteř režimu. Tito lidé jsou na režimu existenčně závislí — jejich moc, postavení i ekonomické výhody jsou přímo navázány na jeho přežití. Právě proto režim postupuje tak brutálně a neváhá použít extrémní násilí, což vysvětluje tisíce obětí. Ti lidé si uvědomují, že v okamžiku pádu režimu by přišli nejen o moc, ale i o veškerý profit.

Zkušenosti z minulých protestních vln, ať už v roce 2009, nebo po smrti Mahsy Amíníové, ukazují jeden opakující se problém: demonstrantům vždy chyběl jasný sjednocující symbol či autorita. Smrt Mahsy Amíníové, kurdské ženy, která zemřela ve vězení poté, co byla zadržena kvůli (ne)nošení hidžábu, se sice stala silným impulzem, ale ani tehdy se nepodařilo vytvořit dlouhodobě jednotící prvek.

V tomto kontextu se do určité míry objevuje odkaz Rezy Pahlavího, posledního íránského šáha. Ale politický vliv jeho syna je v Íránu nevelký a nelze mluvit o návratu císařství. Přesto může sloužit alespoň jako symbol — mimo jiné i proto, že žije ve Spojených státech, tedy mimo dosah íránského režimu. V situaci, kdy byl blokován internet a represivní aparát tvrdě zasahoval, se jeho jméno pro část veřejnosti stalo určitým referenčním bodem.

Ostatně už Samuel Huntington ve své práci Střet civilizací upozorňoval, že ke změně v Íránu může dojít až s generací, která si už nebude pamatovat éru šáha. Od islámské revoluce v letech 1978–1979 dnes skutečně uplynuly dvě generace. Přesto k zásadní změně zatím nedošlo. Je však třeba si uvědomit, že Írán má přibližně 90 milionů obyvatel a že existují zásadní rozdíly mezi městskou elitou a venkovem, stejně jako mezi jednotlivými etnickými a náboženskými skupinami. Vedle náboženských menšin hrají významnou roli i menšiny etnické. Íránské vedení má například dlouhodobé obavy z ázerbájdžánské menšiny, která čítá přibližně 20 milionů lidí, nebo z Kurdů. Skutečnost, že Mahsa Amíníová byla Kurdka, měla nepochybně vliv na rozsah a dynamiku protestů.

Celkově je tedy vývoj velmi nejistý. Naší bezprostřední prioritou zůstává bezpečnost našich lidí. Pokud jde o české občany mimo diplomatický sbor, dlouhodobě apelujeme prostřednictvím systému DROZD. V určité chvíli se v Íránu nacházeli jen jednotlivci, v řádu jednotek osob. V současnosti jsou prakticky všichni pryč. Jedinou výjimkou byla česká občanka pracující na francouzském zastupitelském úřadu, která byla evakuována spolu s nadbytečným personálem francouzskou stranou.

Posl. J. Lipavský – nemám v tuto chvíli konkrétní dotaz, chtěl bych především poděkovat za odborná vystoupení a za poskytnuté informace.

Musím ale říci, že mě mrzí, že česká vláda se po delší dobu nedokázala k situaci jasně a srozumitelně vyjádřit. Když hovořím o jasných vyjádřeních, rozumím tomu, že postoje v rámci Evropské unie jsou do značné míry koordinované a jednotné, což považuji za správné. Přesto si myslím, že je prostor i pro jednoznačnější národní hlas.

Na jedné straně často slýcháme, že bychom měli přestat „vyvážet demokracii“. Na druhé straně ale vidíme, že události, které se v Íránu odehrávají, nejsou výsledkem žádného vnějšího tlaku či exportu hodnot, ale přirozenou reakcí lidí na to, že nejsou spokojeni s tím, jakým způsobem je jejich země spravována.

Domnívám se, že je naprosto legitimní a správné, pokud se lidé snaží usilovat o lepší životní podmínky a větší svobodu. A stejně tak považuji za důležité, abychom takové snahy dokázali jasně, otevřeně a hlasitě podpořit.

Posl. D. Doksanský – mám pocit, že pánové z ministerstva zahraničí, kteří nám přednesli zprávu o situaci v Íránu a o aktivitách ministerstva, naopak jasně potvrdili, že Česká republika v tuto chvíli aktivně jedná – předvolává velvyslance a realizuje další kroky. Nemám tedy pocit, že by současná vláda v této otázce nečinila žádné kroky.

Chtěl bych zároveň poděkovat a utvrdit si jednu věc. Z vaší zprávy mám trochu pocit, že v hodnocení možnosti reálné změny režimu panuje spíše opatrné očekávání, a ne příliš velký optimismus.

A právě proto by mě zajímalo z informací přímo z terénu, zda skutečně dochází k určitému uvolnění mezi obyvateli – například zda lidé méně striktně dodržují islámské předpisy, zda se v každodenním životě vyskytuje nějaká forma odporu, nebo zda jsou tyto informace spíše mediálně zprostředkované zprávy o jednotlivcích.

Př. Radek Vondráček – chtěl bych se s dovolením zeptat na vnější vlivy, protože situace zřejmě ještě úplně nekončí. Máme informace, zda je letadlová loď Gerald Ford stále na cestě do oblasti?

Zajímala by mě také pozice Izraele, která v této situaci byla podle všeho velice zdrženlivá. Probíhala podle vašich informací čilá komunikace s izraelskou stranou?

A nakonec, můžete potvrdit, respektive poskytnout vhled, jak se objevovala řada článků o tom, že vrcholní představitelé režimu masivně přesouvají majetky a odcházejí do Ruska či Číny?

Vrchní ředitel M. Libřický – začnu jen osobní poznámkou, která souvisí s otázkou „co bude potom“. Když si vzpomenu na situace, například při pádu Kaddáfího, byla tam velká naděje, ale nikdo přesně nevěděl, co přijde poté. Podobně je tomu i nyní.

Co se týče vnějších vlivů, Američané se samozřejmě připravují, nebo alespoň mají připravenou možnost zasáhnout, pokud by k tomu došlo. Přesné umístění letadel či lodí nelze říci, ale z dostupných informací vyplývá, že připravenost USA se zvyšuje.

Reakce Izraele a okolních zemí, jak je známe z veřejného prostoru, také naznačují, že se situace bere velmi vážně. Ti, kdo mají v oblasti vhled, ji vnímají jako potenciálně velmi napjatou, ačkoliv zatím nejde o přímý konflikt.

Doplňování zásob a kapacit trvá, proto například premiér Netanjahu apeloval na případný odklad zásahu – nejen z technických důvodů, zda jsou Američané připraveni, ale i proto, že Izrael sám potřebuje zajistit logistickou připravenost v Jordánsku a dalších místech.

Izrael je samozřejmě nejvíce ohrožený a Írán by při útoku reagoval proti všem dostupným cílům. Nicméně kapacity pro obranu a odvetu nejsou tak velké jako dříve, což platí jak pro vnější, tak pro vnitřní směr.

Ředitel odboru P. Hladík – Írán má přibližně 90 milionů obyvatel a existuje opravdu výrazný rozdíl mezi městskou, vzdělanou populací a venkovem. Přesto jsme viděli, že nedávné protesty zasáhly všech 31 provincií Íránu, což jasně ukazuje, že nespokojenost je skutečně celonárodní.

Propad riálu je dramatický – oficiální kurz je kolem 55 000 riálů za 1 USD, zatímco na černém trhu se hodnota pohybuje okolo 1,5 milionu riálů za 1 USD. Historicky byl právě teheránský bazar místem, kde začala islámská revoluce v roce 1978.

Režim se zatím drží hlavně proto, že je schopen plnit společenskou smlouvu vůči svým ozbrojeným silám, ale stále méně je schopen plnit ji vůči obyvatelům. To, že nespokojenost zasahuje celé území země, ukazují právě protesty ve všech provinciích, a dlouhodobě je to neudržitelné. Represi vůči 90 milionům lidí nelze držet navždy.

Co se týče zpráv o přesunu zlata nebo majetků do Ruska, považuji to spíše za součást informační války. Alí Chameneí má 86 let a připravuje svého syna Mostafu na převzetí moci, ale není v pozici relativně mladého Bašára Asada. Nemyslím si, že by se vládnoucí elita jednoduše sbalila a odešla – budou bojovat do posledního dechu.

Největší obavy režimu pramení z cílených útoků, jako byla dvanáctidenní operace izraelských a amerických sil, při níž bylo zabito přibližně 30 nejvyšších představitelů Íránských revolučních gard a dalších ozbrojených složek. To ukazuje, že izraelské a americké služby jsou schopny velmi efektivně zasahovat cíleně, což režim velmi dobře ví.

Právě proto reagovali ochotou obnovit jaderné rozhovory, ale jak tato situace dopadne, skutečně nikdo nedokáže předpovědět.

Podrobná rozprava

Posl. H. Okamura – přečetl návrh usnesení:

zahraniční výbor

odsuzuje nejhrubší násilí a zločiny, kterých se dopouští současná íránská vláda a její ozbrojené složky proti vlastnímu obyvatelstvu požadujícímu základní lidské, občanské a politické svobody obecně respektované v civilizovaných zemích;

vyzývá českou vládu, aby zvážila přiměřené kroky vůči íránskému autoritativnímu režimu, které by mohly pomoci ke zlepšení stávající hluboce neutěšené situace.

Posl. G. Svárovská – navrhla upravit bod II. – vyzývá českou vládu, aby zvážila přiměřené kroky vůči íránskému autoritářskému režimu, které by mohly pomoci ke zlepšení stávající hluboce neutěšené situace a to včetně cílených sankcí.

Zpravodaj si tento návrh osvojil a všichni přítomní se změnou souhlasili.

Hlasování o usnesení /usn. č. 11, hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Po úvodním slovu vrchního ředitele sekce bezpečnostní a mimoevropských zemí Ministerstva zahraničních věcí Ing. Marka Libřického, zpravodajské zprávě posl. Mgr. Hayata Okamury a po rozpravě

zahraniční výbor

odsuzuje nejhrubší násilí a zločiny, kterých se dopouští současná íránská vláda a její ozbrojené složky proti vlastnímu obyvatelstvu požadujícímu základní lidské, občanské a politické svobody obecně respektované v civilizovaných zemích;

vyzývá českou vládu, aby zvážila přiměřené kroky vůči íránskému autoritářskému režimu, které by mohly pomoci ke zlepšení stávající hluboce neutěšené situace a to včetně cílených sankcí.

Ustavení podvýborů zahraničního výboru

Př. R Vondráček – na základě širší komunikace mezi poslaneckými kluby, zejména koaličními, je navrženo zřízení tří podvýborů:

podvýbor pro styky s krajany

podvýbor pro rozvojovou spolupráci a lidská práva v zahraničí

podvýbor pro vnější ekonomické vztahy

Podvýbory budou průběžně naplňovány a na příští schůzi výboru bude zvoleno předsednictvo.

Obecná rozprava

Posl. H. Okamura – myslím, že si všichni uvědomujeme, že situace ve světě ohledně demokracie a lidských práv se přiostřuje. Dnes jsme jednohlasně přijali i íránské usnesení.

Rád bych připomněl, že jednou z komunit, která je nespravedlivě perzekuovaná a zároveň velmi početná, jsou příslušníci náboženských tradic. Nejsilněji perzekvovanou skupinou jsou křesťané – podle seriózních statistik jde o několik set milionů lidí.

V uplynulém období jsem byl členem samostatného podvýboru, tehdy nazvaného podvýbor pro demokracii a lidská práva v zahraničí, který patřil mezi velmi aktivní. Předsedkyní byla tehdy kolegyně Eva Decroix a já jsem byl jedním ze dvou místopředsedů.

Domnívám se, že by dávalo smysl, aby existoval samostatný podvýbor pro tuto důležitou agendu, zahrnující podporu utiskovaných pro jejich náboženskou víru. Zároveň je zde i agenda rozvojové spolupráce, která je sice malým, ale významným pramenem financí ministerstva zahraničních věcí a zahrnuje také ekonomické aspekty, například příležitosti pro naše firmy a podnikatele.

Proto navrhuji, aby se původní návrh tří podvýborů upravil tak, že by místo třetího podvýboru vznikly dva samostatné podvýbory:

podvýbor pro rozvojovou spolupráci – podle praxe z předchozího volebního období.

podvýbor pro lidská práva v zahraničí – případně s názvem podvýbor pro demokracii a lidská práva v zahraničí, což je možné ještě diskutovat.

Tento návrh považuji za praktičtější a účelnější pro konkrétní činnost výboru.

Posl. K. Demetrashvili – ráda bych předložila návrh na zřízení podvýboru proti ruskému vlivu.

Ve veřejném prostoru opakovaně sledujeme relativizaci této problematiky, a to i ze strany některých představitelů vládní koalice. Přitom máme za sebou konkrétní události, které jasně ukazují rizika ruského vlivu:

operativní zásahy a reakce na Vrbětice,

pokusy o žhářský útok na depo pražského Dopravního podniku,

kyberútoky na nemocnice a další kritickou infrastrukturu státu,

šíření dezinformací a snahy získat strategické informace.

Zároveň nyní nemáme dedikovanou specializovanou platformu v rámci sněmovny, která by se touto problematikou zabývala.

Proto navrhuji, aby byl zřízen podvýbor proti ruskému vlivu, který by fungoval jako poradní a kontrolní orgán zahraničního výboru, zaměřoval se na sledování, analýzu a projednávání vlivového působení Ruské federace vůči České republice.

Nejde zde o spekulace – máme konkrétní fakta od BIS a dalších orgánů, která potvrzují, že je nutné tuto oblast systematicky sledovat. Podvýbor by tak zaplnil současnou mezeru na sněmovní platformě.

Posl. D. Doksanský – chtěl bych reagovat na pana kolegu H. Okamuru. Naprosto rozumím vašim důvodům, proč byste chtěl, aby se podvýbory rozdělily. I já sdílím názor, že tato problematika je důležitá. Zároveň se však domnívám, že je rozumnější zachovat návrhy podvýborů v původní podobě, aby se práce netříštila a mohla se soustředit na hlavní priority.

Z podobného důvodu si také nemyslím, že by bylo efektivní či přínosné zřizovat podvýbor podle návrhu paní Demetrashvili. Jsem proto pro zachování původního návrhu tak, jak byl předložen.

Posl. G. Svárovská – v úvodu jsem se již zmínila o důležitosti lidskoprávní politiky a chtěla bych to nyní znovu zdůraznit.

Lidská práva jsou totiž jakýmsi lakmusovým papírkem bezpečnosti. V současné době je bezpečnostní situace ve světě velmi nejistá a napjatá. Systematické sledování stavu lidských práv nám umožňuje lépe se orientovat a porozumět příčinám konfliktů, výbuchu násilí či napětí. Znalost lidskoprávní problematiky je proto nejen klíčová pro prevenci konfliktů, ale i pro šíření míru a spravedlnosti.

Pragmatický důvod je rovněž velmi konkrétní: například příspěvek České republiky do „evidence petite“ pro cílené sankce je založen právě na informacích, které poskytují kritici režimů, lidskoprávní organizace, investigativní novináři či antikorupční organizace. Tyto informace nelze získat od oficiálních představitelů a jsou cenné pro mezinárodní rozhodování a prosazování spravedlnosti.

K rozvojové spolupráci: je to zásadní nástroj pro budování dobrého jména České republiky v zahraničí. Rozvojová spolupráce zahrnuje i zahraniční stipendia, což je dlouhodobý způsob, jak vytvářet dobré vztahy se zeměmi, které jsou perspektivní z hlediska ekonomické a obchodní spolupráce. Nejde jen o ekonomickou diplomacii – dobré jméno Česka otevírá dveře k účasti na řešení urgentních situací, které tyto země velmi oceňují, bez ohledu na jejich politické postoje.

Posl. J. Lipavský – souhlasím se zřízením podvýboru pro lidská práva.

Posl. H. Okamura – rád bych ještě připomněl jednu drobnou formální skutečnost, zejména pro nové členky a členy Poslanecké sněmovny a tohoto výboru. Podle jednacího řádu je možné podvýbor ustavit i dodatečně, tedy kdykoli v průběhu čtyřletého volebního období, a to hlasováním. V praxi se to také někdy stává — například, že je nový podvýbor z určitého důvodu ustaven až po roce či roce a půl.

Př. R. Vondráček – přiznávám se, že nemám detailní přehled o tom, kolik práce je konkrétně spojeno s agendou rozvojové spolupráce a jak často se jí podvýbor věnuje. Nemyslím si však, že by sloučení této agendy jakkoli snižovalo význam daného podvýboru. Moje zkušenost vychází spíše z působení v ústavněprávním výboru, kde jsme v jednom volebním období měli samostatný podvýbor pro digitalizaci, zatímco v jiném období jsme tuto agendu v plném rozsahu projednávali v rámci podvýboru pro justici, protože se jednalo především o digitalizaci justice.

Chtěl bych zdůraznit, že z naší strany se v žádném případě nejedná o snižování významu této agendy. Smyslem byla spíše snaha o omezení počtu podvýborů a zároveň vyslání určitého signálu veřejnosti, že se i Poslanecká sněmovna snaží racionalizovat svou strukturu a počet jednotlivých orgánů.

Není to tedy namířeno proti tomu, aby se agenda lidských práv projednávala na půdě Poslanecké sněmovny, zahraničního výboru či jeho podvýborů.

Posl. H. Okamura – rád bych poděkoval za to, co zde nyní zaznělo, tedy že lidská práva budou i nadále součástí agendy výboru i tohoto podvýboru. Pokud by neprošel návrh na samostatný podvýbor pro lidská práva v zahraničí, dovolil bych si požádat, abychom v názvu podvýboru (podvýbor pro rozvojovou spolupráci a lidská práva v zahraničí) alespoň prohodili pořadí těchto dvou pojmů. Jmenoval by se tedy podvýbor pro lidská práva a rozvojovou spolupráci. Je to sice formální drobnost, ale zároveň drobnost důležitá.

podrobná rozprava

Př. R. Vondráček seznámil přítomné poslance s hlasovací procedurou.

Hlasování:

Návrh na zřízení podvýboru pro styky s krajany – přijato /hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Návrh na zřízení podvýboru pro vnější ekonomické vztahy – přijato /hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Návrh na zřízení podvýboru pro lidská práva v zahraničí – přijato /hlasování 9–3–5 je zachyceno v příloze/.

Návrh na zřízení podvýboru pro rozvojovou spolupráci – přijato /hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Návrh na zřízení podvýboru pro odolnost vůči ruskému vlivu – nepřijato /hlasování 6–5–6 je zachyceno v příloze/.

Na závěr nechal př. R. Vondráček hlasovat o usnesení jako celku – přijato /usn. č. 12, hlasování 17–0–0 je zachyceno v příloze/.

Zahraniční výbor

zřizuje podle § 44 zákona 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

podvýbor pro styky s krajany

podvýbor pro vnější ekonomické vztahy

podvýbor pro lidská práva v zahraničí

podvýbor pro rozvojovou spolupráci;

stanovuje, že minimální počet členů zřízených podvýborů bude 5;

žádá předsedy poslaneckých klubů a poslance, aby předložili návrhy na kandidáty na členy podvýborů do čtvrtka 5. února 2026 na sekretariát zahraničního výboru;

pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Poslanecké sněmovny a předsedy poslaneckých klubů.

Návrh termínu a pořadu příští schůze výboru

Př. R. Vondráček – vzhledem k pravděpodobnému harmonogramu projednávání rozpočtu bude mít výbor prostor pro projednání kapitoly MZV v termínu 5. – 12. února. Příští schůze se tedy uskuteční ve středu 11. února odpoledne. Jde o variabilní týden, ale středa a čtvrtek by měly být ponechány pro jednání výborů.

Sdělení předsedy

Př. R. Vondráček v tomto bodu nevystoupil.

Různé

Posl. B. Urbanová – ráda bych avizovala, že jsem se po dohodě se svým kolegou Romanem Bělorem, který byl v minulém volebním období předsedou podvýboru pro styk s krajany, domluvila na spolupráci v souvislosti s novelou zákona o státním občanství. Jak si možná pamatujete, týkalo se to tématu, které zde bylo již dříve projednáváno. Cílem je ideálně tuto novelu prosadit, a proto bych ráda otevřela prostor pro spolupráci. Pokud by měl někdo zájem zapojit se do činnosti tohoto podvýboru, případně se na přípravě novely podílet jiným způsobem, tímto vás k tomu vyzývám. Můžeme si k tomu společně někde sednout a probrat další postup.

Př. R. Vondráček – já jsem to s panem kolegou samozřejmě probíral, celý tisk jsem si důkladně prostudoval a považoval jsem za důležité mu sdělit svůj názor. Řekl jsem, že pro mě je klíčové mít jednoznačné stanovisko například Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí, zejména pokud jde o to, kolika osob by se navrhovaná úprava mohla týkat a zda se jedná o uzavřenou skupinu.

Máme totiž zkušenost z minulosti, kdy bylo nutné do jinak spravedlivého návrhu zasáhnout restriktivně, konkrétně v souvislosti s určováním majetkových křivd na Podkarpatské Rusi, protože se tehdy jednalo o stovky až tisíce potenciálních osob k odškodnění. I v tomto případě by mě proto zajímalo, koho přesně se návrh týká. Nezaznívá zde nic proti tzv. Wintonovým dětem, ale je důležité vědět, zda jde o jasně vymezenou a uzavřenou skupinu osob.

Domnívám se, že právě tato debata by se mohla vést na půdě podvýboru, přičemž otázkou zůstává, zda by hlavním partnerem v této věci mělo být Ministerstvo vnitra, nebo Ministerstvo zahraničních věcí.

Posl. H. Okamura – chtěl bych srdečně poděkovat za podporu při vzniku podvýboru pro lidská práva v zahraničí. Rád bych také ujistil kolegy, kteří návrh nakonec nepodpořili – někteří se pouze zdrželi hlasování – že budu velmi rád za spolupráci na různých agendách. Zvláště mám na mysli podporu utiskovaných osob kvůli náboženské víře, včetně utiskovaných křesťanů.

Dále bych chtěl navrhnout, zda by nebylo možné, podobně jako před čtyřmi lety, uskutečnit krátkou návštěvu Černínského paláce. Tato návštěva by byla jednak zdvořilostní, ale také by sloužila k lepšímu vzájemnému poznání. Přítomni by byli nový ministr zahraničních věcí a jeho nejbližší spolupracovníci – náměstci a ředitelé.

Před čtyřmi lety jsme při podobné příležitosti dostali k dispozici schéma struktury ministerstva, které mnohým z nás pomohlo lépe se zorientovat v poměrně složité organizační struktuře. Myslím, že by to byla užitečná zkušenost a nemělo by to být ničemu na škodu. Samozřejmě by bylo vhodné najít termín až po projednání rozpočtu, kdy bude klidnější období.

Př. R. Vondráček – pana ministra s tímto návrhem seznámím.

Posl. J. Lipavský – chtěl bych vyjádřit podporu otevření debaty o zákonu o udělování občanství. V minulém volebním období se tato otázka bohužel stala obětí diskuse o korespondenční volbě, což konstatuji jen jako fakt. Myslím si, že naše země má dluh vůči určitým skupinám obyvatel, které z různých důvodů odešly či musely emigrovat.

Po uskutečnění korespondenční volby se ukázalo, že se nenaplnily černé scénáře, které se tehdy předpokládaly. Pokud bychom se mohli k této problematice věcně a klidně vrátit, ideálně v menších formátech, považuji to za možnost napravit historickou křivdu vůči těmto lidem. Podmínkou však je, aby se otázka znovu nezpolitizovala. Počet lidí, kterých se to týká, není přitom nijak vysoký, ale jejich příběhy ukazují, že dluh máme.

Zároveň není únosné, aby exekutiva udělovala výjimky, které sice ministr vnitra nebo ministr zahraničních věcí může poskytnout, ale které nemají zákonnou oporu. V praxi tak tito lidé často nemají šanci občanství získat, a přitom se cítí být patrioty, udržují si českou identitu a vztah k naší zemi.

Podle mého názoru je proto nezbytné tuto otázku řešit ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí.

Př. R. Vondráček – protože se toto téma přímo týkalo korespondenční volby, mám o něm velmi dobré informace. Byl jsem dokonce zpravodajem pro klub ANO a řešil jsem ho s panem Papouškem ze Židovské obce, stejně tak s paní M. Chartardovou, která tehdy byla velvyslankyní ve Velké Británii a nyní působí jako náměstkyně – takže možná ze své současné pozice bude k tématu moci něco dodat.

Diskuse se týkala především tzv. Wintonových dětí, ale některé mé otázky zůstaly nezodpovězené. Souhlasím s tím, že celé téma se stalo spíše vedlejším efektem rozsáhlé debaty o korespondenční volbě.

Schůze skončila v 12.20 hodin.

Zapsala: Mgr. Michaela Fořtová

Za správnost: PhDr. Veronika Cihelková, tajemnice

Mgr. Tomáš KOHOUTEK, MBA v.r.

ověřovatel výboru

Mgr. Radek VONDRÁČEK v.r.

předseda výboru